Frantiska | Rozednívání

S rozedněním přicházívá bílá mlha, ve tmě bývají vidět hvězdy. Nejkrásnější souhvězdí je nad protějším domem.

Včera jsem začala číst knížku, o které jsem si přečetla před pár měsíci. Líbí se mi, tušila a předpokládala jsem, že se mi líbit bude. Dá se najednou tušit a předpokládat? Pochybuju. Tak to bylo jinak, nejdřív mi čtení o ní zaujalo, pak jsem si řekla, že až k ní dojdu, že si ji přečtu. Tak se děje. Neděje se pokaždé to, co se předem předpokládá. Asi. Asi usínám, nebo mi začíná usínat ten impuls, který mě přiměl, abych si šla psát, když se mi už nechce spát.

Zarazilo mě, že jsem v té knížce narazila na jednonohého muže. Třetí letošní knížka, ve které jsem se s takovým setkala. Hvězdy a  Pomíjivost. Poezie světla i světla hvězd je možná v pomíjivosti. Nebo ne možná. Vždycky jde zavřít oči. Snad. A otevřít.

Knížka Zmrzlinář od Katri Lipson mi chvílemi přijde jak ze začátku druhé poloviny minulého století. Neumím to popsat přesně, není to příběhem, který se navíc rozbíhá dřív (anebo mnohem později...), ale při čtení knížek z té doby, možná tak ze šedesátých let, jsem si všimla stejného pocitu, do kterého mě dostaly a který mi není nijak zvlášť příjemný. Co to bylo za dobu... S touhle knihou mám ten pocit jen občas, spíš jsem si ho tady jen tak připomněla. Třeba když jede auto krajinou a veze lidi. Řidič řídí a cestující cestují. Vystoupí a pomalu jednají a děj se děje a já čtoucí si říkám, co se to tam vlastně děje a proč... a je to tak a jinak a co je všechno za tím.

Marmeláda z růžových květů. A předtím známé řeči o tom, že prý když nejsou kytky k jídlu, nejsou k ničemu dobré. Ještě nikdy jsem takovou marmeládu nejedla. Asi jsem kolem sebe měla vždycky málo růží na to, aby mi jich nebylo líto tolik otrhat a nabídnout jako důkaz, že i kytky jsou k něčemu, když jsou i k jídlu. Potrava.

"Dívala jsem se vám přímo do očí a snažila se v nich poznat, jestli si udržujete odstup z nesmělosti, nebo z touhy..."

... Ale tak jsou i jiné možnosti, že, v knížce hned v další větě. Těším se, co bude dál, přede mnou jsou ještě tři čtvrtiny stránek.