Čísla

27. říjen 2015 | 23.12 | rubrika: leccosy

věDnes jsem byla nakupovat. Není zajímavé zveřejňovat, co kupuju, až taková blogérka nejsu ani nejsem. Nákup proběhl jako obvykle, vršila jsem potraviny do vozíku, u kasy je vyndala a v zápětí házela co nejrychleji část do tašky, část vedle, padni kam padni, protože to je vždycky takový spěch. Málokdo ze zákazníků, kteří kupují víc jak čtyři věci, si dovolí dát si u pokladny načas a nechovat se jak štvané dobytče.

Asi trénujeme na ještě nevyhlášené mistrovství slunečních soustav v nadsvětelné rychlosti závěrečné etapy procesu nakupování, anebo je to prostě fáze nákupu, ve které se k platičům chovají obchody upřímně, bez předstírané slušnosti a srdečnosti a bohorovné podlézavosti (cha. taky "povedený" výraz, že?), prostě zaplať a zmiz. Takže jsem zaplatila a šla. Pak jsem zašla ještě do jednoho blízkého obchůdku, vybrala si a taky zaplatila.

No.

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 13x

Křídla od kávy

25. říjen 2015 | 23.34 | rubrika: leccosy

zelená1Ani ne tma, nesvětlo. Krásný víkend. I slunečno bylo. Ze slunečna vlétla do stínu vosa, zakroužila v hranaté místnosti a snažila se sednout si na hrneček s kávou. Můj, jiné v dohledu vosím nebyly. Odehnala jsem ji. Podruhé se mi to už nepovedlo. Jí se povedlo sednout si na ouško a hned poté z něj skočit dovnitř. Zaplavala si jen chvilku, brzy jsem ji vylovila a ona spokojeně odletěla. Zajímalo by mě, jestli je hrníček její koníček, jestli s kávovým cílem navštívila víc domácností a jestli ano, tak kolik, jestli je na kávě tak trošku závislá a kde je teď schovaná před tmou a chladnem.

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 13x

O čem píšu, když píšu

21. říjen 2015 | 14.50 | rubrika: knížky

ann1Podlehla jsem...  :) Bylo pro mě neodolatelně lákavé použít taková nebo podobná slova, jaká jsem si právě vepsala do nadpisu.

Tak o čem? Když si tady píšu, píšu o tom, o čem píšu. Jen sem tam sem pohodím nebo prohodím něco, čemu víc a nebo jinak rozumí (by rozuměl, kdyby to četl) ten, kdo o mně ví víc, anebo ví víc o tom, o čem právě píšu. Tak o tom teda píšu, když píšu, ale někdy i o něčem dalším, co neví ani ten, kdo o mně ví víc. Nebo ani já  :)

Ale tak každý něco víme. Asi bychom si úplně všechno neměli nechávat sami pro sebe. Svoje myšlenky, nápady, radosti a bolesti. Nakonec, lidi si psali nebo vyprávěli odedávna. Od začátku. Jen o myšlenkách, radostech a bolestech těch druhých, o těch to asi tak úplně neplatí, někdy by přirozená lidská drbavost měla poslouchat taktní mlčenlivost.

A pak je tu Literatura. Umění. Se mění. Kvůli a díky ní. Ní, době. Kdyby se nedělo, co se děje, nepsalo a netvořilo by se to, co se tvoří. Roky i hromady smetí letí.

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 16x

Tak nádherné sychravé počasí

18. říjen 2015 | 22.35 | rubrika: leccosy

jakpa

Posvícenské. Jak malované. Doba, kdy se chladno začíná ptát, co jsme stihli sklidit. A uklidit. A z čeho všeho a jak se uklidnit. A koho. A naopak.

Přečetla jsem si jednu pěknou pohádku, která mě zklidnila. Bylo to uprostřed hluboké noci. Jak jsem tak potmě četla, tak se mi chtělo usínat, a tak se mi zdála malinko dlouhá, ale ona dlouhá není. A je tak pěkně pohádková. A jemně a taktně výchovná. Zrovna se tím vším trefuje do současného počasí a do současna vůbec sedne... jak ulitá. Ty kytky na našem kredenci už volají hlasitě, že se jim něčeho nedostává. Vody.

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 17x

Bílé květy

13. říjen 2015 | 12.30 | rubrika: knížky

beruška1Někdy se neumím začíst do knížky, o které si myslím, že se mi bude líbit, nebo ji nedočtu v jednom tahu, nebo vůbec. Obojí trojí je víc mnou a mými okolnostmi než těmi knížkami. S lidmi to mám podobně. Někdy se od knihy a někdy i od někoho těžko odtrhuju a jen postupně a pozvolna pouštím tam, kam patří a chce patřit. A pak se ještě vracím, aspoň v myšlenkách. Ke knížce, o které si budu dnes psát, jsem se po přestávce vrátila a dočetla ji. Jsem za to ráda už jen pro ten tam tak živě a hluboce prožívaný (popisovaný a čtený by byla moc vlažná slova) vztah mezi matkou a dcerou a dcerou a matkou a i pro vztahy další.

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 25x

Zem těsná

9. říjen 2015 | 17.47 | rubrika: leccosy

žlutasnám není. Určitě někdo ví, kolik čtverečních decimetrů bychom všichni kolem sebe měli, kdybychom se rozptýlili, radši řeknu rozstěhovali rovnoměrně po pevnině víceméně úrodné. Rodné i nerodné. Obonitované. Kdože to kdyže povídal něco v tom smyslu, že bychom měli zůstat celý život na jednom místě? Snad i vyprahlém. Jak velké by to místo asi tak mělo být? Kam až bychom se pohnout a odhnout mohli a kam už ne? Povolení k pobytu od plotu ke plotu. Znám ovšem lidi, a to i současné mladé a relativně mladé, kteří spokojeně zůstávají na jednom místě, přestěhují se maximálně do bytu po babičce na opačném konci ulice a třeba ani moc necestují a někteří i pracují z domova.

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 9x

Jsem děsná

5. říjen 2015 | 19.11 | rubrika: leccosy

fn1Ze sna. Asi si. Strašidelná. Sebestředná. Vím proč a co bych měla a neměla, ale tak... život je takový zábavný, že. A kdyby náhodou nebyl, tak mu pomohu. Černá Luna na to vše z výšin dohlédla a dál dohlíží. Stříbrná taky a tamta taky. Zázvorový čaj jsem si začala vařit o dva dny později, než jsem chtěla a měla, a tak mě postihlo něco jako nachlazení. Zchlazení (citové) hluboké taky, ale to mě tak nerozhodilo a neodhodilo do peřin. Vlastně pod jednu peřinu bez peří. Se říkají takové hlouposti, třeba jako zavěsit telefon. To už je lepší típnout. Chcípnout ne. Naopak, už se mi zdá, že narážím celkem měkce na tišší klidno než v nedávné minulosti. Umírněnější názory, konstruktivnější nápady a přijatelnější návrhy a ten čaj s medem a Sluníčko si svítí a na nevyžádané sms se přece normálně neodpovídá.

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 14x

Rozmazlovací koláč

28. září 2015 | 11.45 | rubrika: a něco sladkého

a7Dobrý slunečný den. Dnes se moje vypisování kupodivu jmenuje přesně podle toho, o čem budu psát. Radostním se totiž koláčem, který je dost dobrý k tomu, aby potěšil smysly, skoro ty samé stejné, jimiž zkoumal housle ten pán, o němž jsem si tu psala tuhle někdy. Mimochodem, jsem zvědavá, jestli a jestli, tak kdy si napíšu o dalších knížkách, které jsem v nedávnu četla a které mě něčím chytly. (představa: kniha vmžiku v okamžiku nestřeženém vymršťuje své dlouhé tenké prstíčky jezinčí a chytá za uši neoslí svého čtenáře... no nic)

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 12x

Furt pryč aneb pořád dál

27. září 2015 | 11.01 | rubrika: leccosy

a4Dobrý den nedělní podzimní, píšu a hlavně ho přeju vám, milí čtoucí, a přeju ho jako Františka, no. Abych zas nefrnkla, když se mi nějakou dobu zdá, že na mnou používané jméno má snad větší právo nějaká jiná; je to tak, jak se mi to už stalo, a přitom to mé tehdejší jméno bylo vážně něžně vymyšlené, bylo inspirované jednou tvořivou, dávno zemřelou a pod obyčejným hranatým balvanem odpočívající ženou (teda asi, nenahlédla jsem tam, jen věřím něčemu, co se mi k věření dává, ano, občas nic jiného nezbývá, Amosi vážený, a i to je hodně), takže teď neuteču, rozhodnuto, i proto, že vím, jak mi to tehdy bylo líto. Jen si znova zdůvodním, proč jsem Františka nebo třeba tichá fran tiška, frnk a tiš a...

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 13x

Dveře a veřeje

20. září 2015 | 08.34 | rubrika: leccosy

a22Ono ano, je sice moudré nedohadovat se s nemoudrým, jak klasik pravil, s blbcem, protože pak už není přítomen jen jeden blbec, ale dva, jenže člověk při dodržování této zásady před tím pitomínkem vypadá často jak hlupák. A často to vede k poklesu nálady. A musím si ji pak do výšky pracně natahovat. Jak punčocháče podzimní. Nové, šedivé, příjemné, jemné, hřejivé, ale ne moc, takové akorátní. Bych potřebovala, jak se tak dívám ke svému šatníku, teda k šuplíku.

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 20x