Tak trošku ;)

22. leden 2016 | 12.55 | rubrika: leccosy

Tak  jsem si myslela, že i když se mi chce psát si, nesplním předsevzetí, které jsem si tady minule dala (dala jsem si letos ještě jedno vzetí před se, zmínila jsem ho před podobně úzkým kruhem jedinců, jako je tady. Úzký kruh, to je taky teda ale pojem... úzká kružnice, úzkost, kost a dost), ale ono ne tak docela.

Pastelka a postýlka

20. leden 2016 | 09.30 | rubrika: leccosy

Tak jsem je vzala na milost a s ní jako na tácu je položila na psací stůl a k nim přiložila pastelky a žluté nalomené ořezávátko, pojistku proti přetahování, a vybarvila jsem fialově sovičku a pár lístečků s větvičkami zeleně a hnědě a pár lístků bez větviček zeleně. Pokračovala jsem domečky s věžičkami, okénky a balkonky. K jejich něžné pitoresknosti jsem barvičkami ještě několik stupínků přidala. Odstínů co krabička zbytkopastelková dala, tudíž dost. Nad to vše jsem si nakreslila svoje sluníčko, protože Sluníčko, a taky aby to bylo veselejší. Nedá se psát bez zdrobnělinek, v tomhle případě nikoli. Větev, věž, dům, barva, krabice, ořezávadlo, slunce, list. Tak, a už se cítím lépe.

Vánoční cukroví došlo

6. leden 2016 | 16.15 | rubrika: leccosy

U vás ne? U nás jo :)

BAF! :)

1. leden 2016 | 15.55 | rubrika: leccosy

jo, jo, taky přeju všem, kdo tahle písmenka vidí, i těm, kdo je nevidí, dobrý Nový rok i dobrý nový rok. To sem takhle píšu schválně, protože jsem v tom chybovala, když jsem o tom v prosinci někomu, skoro komukoli ;) psala.

Není to zvláštní, že už je ten prosinec úplně pryč? Jsem z toho celá pryč. A taky jsem byla pryč. Nenapsala jsem si sem ani dvojtečku se závorkou. Pěkné teda. Takhle by to nešlo. Tohle zodpovědná blogérka nedělá.

1 4 1 1

22. listopad 2015 | 10.44 | rubrika: leccosy

Dobrý bílý den :)

Je krásně, ale někomu je zima. Snídali jsme. Někdo ne. Jak si tak zvolna čtu ty nashromážděné knížky, je toho na můj vnitřek lebky docela dost, zvlášť v souvislosti se současnem, s tím, které mi přibližují vyprávěnky těch, kteří sami zažili a viděli, a s tím, co si čtu na netu a vidím na obrazovkách, a s tím mým taky. Šťastnou cestu putujícím.

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 19x

1 3 1 1

20. listopad 2015 | 12.55 | rubrika: knížky

zlatá1Dobré odpoledne. Měla jsem najednou rozečtené čtyři knížky. Do včerejška. Teď už jen tři, neboť jednu jsem zdolala, avšak musela jsem se malinko přinutit. Řekla jsem si, že dokud nedočtu tuhle, nebudu pokračovat s těmi dalšími. Samé lákavky to jsou, všechny čtyři. Ta dočtená je zase jako ta minulá má dočtená dětská. Vracím se do svého šťastného dětství. Asi. Asi ne :)

Kniha ta je pro děti od jedenácti let. Pokud bych ji v tom věku četla, byla bych z ní... nejde jinak napsat než hotová. (Byla jsem taková citlivka, teď jsem asi víc cynická. Citlivá cynička jsem od útlého dětství. Na svět velký i na jeho nepatrné členy a členovce myslím i teď.) Hotová ve smyslu připravená k akci :) chichi. No, možná. Tak to ostatně, podle mě, bylo cílem pana autora – výzva: tak dělejte s tím děti něco, je to na vás. Možná by mi tenkrát ta knížka měnila život. Ale asi ne úplně, protože rozmanitých knížek a vlivných okolností jsou spousty. Ovšem svůj vliv na mě tahle knížka má.

1 2 1 1

17. listopad 2015 | 23.57 | rubrika: leccosy

Překrásně obyčejný dobrý den, celý od rána. Nic jsem nedělala, teda skoro. Skoro jen to, co jsem musela. A chtěla. A jinak nic. Jen šedá a světýlková tišina. Sudoku a křížovka a knížky se na mě smějou, že právě ony jsou vrcholy mé dnešní činnosti. Asi bych si měla zapisovat a třeba i fotit, co všechno jindy dělám, protože mívám komplexy, že je toho smutně málo. Možná, kdybych si to vypsala, vyfotila a upravila, jako málo by to aspoň nevypadalo. Mám vlastně od minulého týdne rozepsaný takový mírně navztekaný text. Až tím, co píšu teď, jsem si uvědomila, že jsem si něco takového už přece nedávno psala. Ale teď ne, teď to nechám být, protože mám zas kočku na klíně. Ta dobře ví, kdy být aktivní a kdy ne.

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 14x

1 1 1 1

14. listopad 2015 | 22.44 | rubrika: leccosy

141Co mě tak napadá... já netvrdím, že co moje slovo, to pravda třeskutě pravdoucí. Od toho jsou jiní. Prostě mě to tak napadá. Když se zlé v nás i vně nás, jak v nás v každém, tak v našem lidském stádečku, bojí o svou existenci, tak kolem sebe mlátí, předvádí svou sílu a možnosti. Neomezené? Ale ne. Ale snaží se dávat za vyučenou. Kdo tohle dělá, malý nebo velký, dílek nebo celek, ubíjí sám sebe a nechystá si tím pro sebe nic dobrého. Asi ani nechce. Nebo by v skrytém koutku své duše i chtěl, ale nejde mu to... To je popsáno v kdekteré pohádce. V pohádkách je moudro. Jenže i tak bolest bolí a bolí toho, na koho rány dopadají. 

Vzpomínám si, že vím, že v nikom, ani v tom nejzlejším, není jen a pouze to zlé. Dobré jadýrko máme každý. Jenže jak hluboko. Potkávám občas maminky rozezlené na svoje děti. Když i ony, které mají své děti rády tak, jako nikdo na světě, pod vlivem kdovíčeho všeho druhým pochopitelného i nepochopitelného někdy vletí do zlosti a obrátí ji proti bližnímu, tak co potom ti ostatní.

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 15x

1 0 1 1

12. listopad 2015 | 17.30 | rubrika: leccosy

ab1Dobrý večer, ve skutečnosti asi teprve odpoledne. :)

Přišla jsem domů, dala do vázy kytku a po nějaké době chození sem a tam s tím a pak s tamtím předmětem jsem si sedla a koukala na ni. Je pěkná, zelená, bílá a červená. Najednou proti mně směrem od ní vyletěla muška. Nebyla to octomilka ani jiná podobná relativně neškodná, i když otravná hmyzička, tahle byla bílá, droboulinká, skoro něžně roztomilá škůdkyně známá rostlinná. Vyslovila jsem nahlas lehce nasprostlé slůvko, chytla tu kytku a strčila ji pod sprchu, protože se mi nechtělo ji hned vyhodit. Pečlivě jsem ji osprchovala, tolik, kolik to šlo, aby to přežila. Jestli teda utržená kytka vůbec ještě žije. No ale když zvadne, je mezi tím, jak vypadala před zvadnutím a jak vypadá po, docela rozdíl, tak asi ještě trochu žije.

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 13x

9 1 1

11. listopad 2015 | 12.23 | rubrika: leccosy

čer1Abych nezapomněla, měla bych napsat něco o svých dvou známých. Jednu znám od prvního dne první třídy. Dost času jsme spolu proseděly v jedné lavici. Prosmály jsme se hodně hodinami fyziky a chemie a matematiky, protože ony ty znaky, tvary, číslice a názvy, které se v těchhle oborech používají, jsou tak směšné, anebo takové připadají dospívajícím dívkám zaměřeným spíše na jiné zajímavosti světa. Například na motýlí křídla a jejich mávání, třepotání a chvění, na směr růstu lidských vlasů, šikmé břišní svaly, rychlost vysychání řasenek, barvy zmrzliny a... no a ještě... To jsem si teď ale příjemně zavzpomínala, měla bych se tomu občas vážně věnovat. Na co my jsme to tenkrát myslely... Některé skutečnosti a ani sny by neměly být zapomenuty. :)

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 12x