Hadi a Štíři

24. duben 2016 | 18.35 | rubrika: liboznění

na svatého Jiří vylézají z děr... Významné tři tečky, pro mě.

Tak asi ano, když je to ta pranostika. Ale asi to není naprosto nezpochybnitelné pravidlo, neviděla jsem dnes ani jednoho z těch tří.

Ovšem zítra uvidím skoro jistě jistého Marka, který nás mrazem zalekne. On, ten, kterého myslím, ten osobně snad ani ne, protože on má hřejivou povahu, pakliže tedy není velmi výjimečně do mraziva rozohněn. Ale pranostika o Markovi a Mrázovi vychází, vypadá to tak. Aspoň tady.

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 10x

Dobrý večer dubnový

10. duben 2016 | 18.51 | rubrika: leccosy

Skoro by to vypadalo, že už tu ani nebudu chtít psát, celkově si tak nějak méně píšu. Mám míň času, ne celkově, spíš obecně v obci, tu a teď, tím myslím. Kolik ho mám jako vůbec, to by mě zajímalo, neboť kdybych to věděla, mohla bych si ho rozvrhnout. Nebo rozvrznout. To spíš. Dennodenní Dobrá noc. Někdy i s tečkou... Zvuk času vrzající skřípající dunící. Ševelící.

Mám je ráda

27. březen 2016 | 14.50 | rubrika: leccosy

Myslím ty velikonoce, už, protože jsou moje, taky. Dělám, co chci, vařím, co chci, peču, co chci, jak chci, kdy chci.

Jistěže lehce světím a mírně dodržuju. Ani v Pátek jsem nehýbala Zemí, ani ty tři stroužky rašící v koutku strašící jsem v ten den do květníku nezasadila.

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 11x

Seschlé citrusy

17. březen 2016 | 09.18 | rubrika: a něco sladkého

Drahý a můj blogísku, už jsem se zas zanořila do hloubání o tvém smyslu. Nemáš ho. Máš to blbý, ale nemáš. Avšak mně nevadí, že ho nemáš. Jsi šťastný? Jo a Ty, kterémuž jsem přála, abys byl šťastnej, a to hlavně, Ty jsi? Ha. Co je mi tak asi potom po tom, že. Ale je. Že. K. Jsem zvědavá, jestli s nadcházejícím jarem zas po ránu po tkám ježka, asi tak nějak, jak jsem si tu před časem zaznamenala. Záleží na čase.

Nu, dosti tichých soukromností, zvláště když je řádná smlouva dosud nejistí.

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 14x

Cestou

29. únor 2016 | 10.35 | rubrika: knížky

Přečetla jsem knížku, tu, o níž jsem si tady níž psala, že se v ní bojím, a řekla si: fajn, další dílo, ve kterém se hned od začátku neví přesně kdo je kdo a co je co a kdo je jaký. Vlastně ví se, je to jasné a něžné jak obrázek pod obálkou na titulní straně, přece.

Ptačí

23. únor 2016 | 21.12 | rubrika: a něco sladkého

Datle je Dattel, datel ale není Dattle a s vrabcem a špačkem je to taky jinak. Ptactvo nebeské už po ránech pěje. Jéje. Pekla jsem a protože se mi nechtělo přebírat a vroucí vodou proplachovat a pak máčet v rumu rozinky, vzala jsem datle od vánoc zbylé. Máme vánoce s malým V, pořád. Prostě nám takové stačí.

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 13x

22.2., takové číslo.

22. únor 2016 | 22.23 | rubrika: leccosy

Zítra bude mít narozeniny první láska, ta moje, ta školní. Taky Ryba. Schválně, kolik jsme si toho tehdy v těch třinácti, čtrnácti letech nahlas řekli? Mnoho toho nebylo. Ale... :)

Pondělí, zase jedno.

15. únor 2016 | 12.36 | rubrika: leccosy

Provedla jsem letmou prohlídku průběhu několika let na jednom blogu, který letí. Právě letí. Někam. No, kam asi. K výšinám nejvyšším, ke spolupráci s těmi nejbohatšími, nejúspěšnějšími, nejsoučasnějšími společnostmi a jedinečnými jedinci kosmetickými, textilními, hadříčkovými, oblečkovými a botičkovými a tak dále, vím já s jakými všemi.

Chmel

11. únor 2016 | 22.15 | rubrika: leccosy

Viděla jsem jistou náhodou pár kousků filmu, který se celý podle netu nelíbí, připsalo se mu méně než padesát procent ze sta, asi ze sta, ale k tomu nic nenapíšu, protože jsem ho celý neviděla a ani s nikým, kdo ho viděl, jsem nemluvila, což mně nijak nevadí; ani to, že ho, pokud vím, neviděl a neviděla žádný můj známý a známá, ani to, že se nelíbí, protože se mi z toho filmu líbí mimo muziky dvě věty a jedné z nich bych dala sto procent s jedenácti hvězdičkami.

Střihlé sny

10. únor 2016 | 23.50 | rubrika: leccosy

Zvolna a nerada zjišťuju, jak je to s nejspíš nadobro zapomenutými sny, přáními a touhami, když se na ně z dálky vzpomene, těžké. Asi tak, jak ten můj sen o nohách uvízlých v černém blátě. Ten se mi zdál. Bylo to bláto. Byly tam i louže a kolem vyjeté koleje. Zas tak moc jsem ale neuvízávala, spíš tím procházela, naštěstí. Na dobro.

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 13x