Seschlé citrusy

17. březen 2016 | 09.18 |

Drahý a můj blogísku, už jsem se zas zanořila do hloubání o tvém smyslu. Nemáš ho. Máš to blbý, ale nemáš. Avšak mně nevadí, že ho nemáš. Jsi šťastný? Jo a Ty, kterémuž jsem přála, abys byl šťastnej, a to hlavně, Ty jsi? Ha. Co je mi tak asi potom po tom, že. Ale je. Že. K. Jsem zvědavá, jestli s nadcházejícím jarem zas po ránu po tkám ježka, asi tak nějak, jak jsem si tu před časem zaznamenala. Záleží na čase.

Nu, dosti tichých soukromností, zvláště když je řádná smlouva dosud nejistí.

Máme mísu. V kuchyni a skleněnou. Na jejím dně byly donedávna ořechy. Vlašské, nerozlouskané. Jak z toho moudra o louskání. Z toho, že tam na dně dlely, se dá snadno usoudit, jak dlouho jsem ji, tu mísu, vlastně to dno, protože shora se ubíralo a navrch přidávalo, nechala ladem, než jsem ji chytla a vše z ní vyndala, přebrala a pak ji umyla, zlehka vyleštila a zas naplnila. Tentokrát skoro jen mandarinkami. Těmi ze slevy. To zní divně. Těmi se slevou v síťce koupenými, tudíž v pytli, a tedy hojně jadýrkovými, kyselými, podivnými, těžko oloupatelnými. A vůbec.

Máme kalendář. Též v kuchyni. Ve skutečnosti jsou tu celkem tři, někdy čtyři, to když se tu povaluje má kabelka s diářem kalendářem. A taky je tu někde taková ta kávová kalendářová kartička z Tchiba. Ba.

V kalendáři, v tom, na který právě myslím, je spousta (že by 52?, nebo tak nějak) receptů. Sladkých. Vypadaly lákavě ke kávě nebo k čaji nebo tak, už když jsem si kalendář prohlídla v Levných knihách, byl zlevněný do hezky levna, jelikož to bylo už a až letos, kdy jsem ho za devatenáct českých korun zakoupila.

Tak. Abych bez otálení a písemně odpověděla té reklamě ke mně právě z rádia za mými zády znějící, ani mně nikdo nediktuje to, co píšu. A podle toho to tu na blogísku vypadá. Jsem z té slaboduché třetiny. Národa s malým en. Asi, ani nevím, až tak jsem ducha prosta. No co, no.

Takže jsem díky receptu z kalendáře radostně využila pár seschlých mandarinek, a taky jeden pomeranč v podobném rozpoložení jako ony v misce čekal, už nečeká, už se dočkal. Šťastně. A ty čerstvé, ale těžko by pohodlně poživatelné mandarinky, ty mají stejnou budoucnost, protože sladkost s názvem originálním

Chlebíček s mandarinkami

je naprosto neopakovatelně neotřele smyslně a nádherně... no, to asi ne, je prostě normálně a opravdu dobrý. A voní, tak mandarinkově... optimisticky.

čtvrt kila hladké mouky s půlkou sáčku prášku do pečiv

čtvrt kila cukru

dvacet deka másla rozpuštěného

4 vejce

ze čtyř mandarinek šťáva a kůra.

Kůru jsem nedala a šťávy jsem měla víc než dost, myslím té mandarinkové a pomerančové, takže v mém a tomhle případě nebyla už potřeba dolévat podle potřeby doporučované mléko, ač stálo na lince v pohovu připravené. Naopak jsem přisypala trošku mouky (polohrubé, jelikož mám výchovou danou nedůvěru v pouhou hladkou mouku sypanou do podobných receptů) a zadělávalo, peklo a jedlo se mi a nám podle receptu z kalendáře Rok plný sladkostí 2016, Helma 365, s.r.o., Céčko v kroužku Tereza Beránková, velmi dobře.

A vida, našla jsem http://www.vypecky.com/2014/01/chlebicek-s-mandarinkami.html (děkuji) a zjistila, že mám stejnou formu, takovou rakvičku, ta v kalendáři na obrázku není.

Veselé předjaří. Jaré.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře