Mám ho

28. září 2016 | 23.00 | rubrika: leccosy

Tak trošku divá doba, že? Že ne. Každá je taková, že se žene. Když ale třeba vidíte, třeba někoho, do koho byste neřekly, ne neřekli, ale neřekly, že udělá něco nebo požádá o něco, co byste... prostě do něj neřekly, je to zvláštní. Divé. Dojemné. Lidské. Doufám, že se mimozemšťani hned tak neozvou, že si tu ještě dlouho zůstaneme sami. Máme toho i tak dost.

Ještě jednou o nich

18. září 2016 | 16.05 | rubrika: knížky

Kdybych... tak bych při psaní svých výlevkovitých pitomůstek na blogísek nezapomněla, že to, co mě přimělo psát si o generacích, byl i text, který mi přistál v modře vykvetlé schránce, a tak a hlavně z úcty k fajn odesílající jsem ho otevřela. Byly to nevím kde vzniklé, dlouhatánské čile přeposílané stížnosti starší generace na mladou. Přečetla jsem tak třetinu, když jsem našla, co jsem v tom hledala, aniž bych předem věděla, že zrovna tohle hledám.

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 20x

Generace

13. září 2016 | 23.25 | rubrika: leccosy

Jedna za druhou jdou. Dneska večer jsem se dívala na televizi. Tohle a tohle mě zaujalo a z té samé postarší generace mě pokaždé zaujme jedna paní, která jezdívá ve stejnou dobu stejným hromadným prostředkem jako já.

Slunečno

4. září 2016 | 19.00 | rubrika: slunečno

Do sluneční sbírky

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 20x

Pod podatelnou

3. září 2016 | 18.00 | rubrika: leccosy

O pár schodů níž, než je podatelna s paní, které se mi posléze povedlo podat popsaný papír, jsem si řekla, že po živém rozhovoru s ní a po předcházejících telefonických diskusích s jejími ve vyšších patrech situovanými kolegyněmi potřebuju nutně pozvednout náladu.

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 18x

Tam a zpět

1. září 2016 | 19.14 | rubrika: leccosy

Jeden pěkný rozhovor jsem dnes vedla, ne sama já se svou vnitřní já, byli jsme u toho fyzicky dva. Vlastně čtyři, když se to tak vezme. Nefyzicky. Ten rozhovor, ve kterém nejsou důležitá konkrétní slova, a proto je zde nahradím významem, který ta slova měla, vypadal takhle:

Já jsem Blíženec.
Ano, ano... co to vlastně povídáš?
Já jsem Blíženec!
Ahá, ano, ty jsi Blíženec.
Já jsem Blíženec.
No to je jedno, já jsem Ryba.

... Zkuste něco stavět na vodě a přitom ji nezasypat, nevysušit nebo nezledovatět. Nebo nezblbnout.

Mezidobí

31. srpen 2016 | 23.23 | rubrika: leccosy

Zeleně lesa i záře slunce jsem si i v té knize stmívací užila. Nebylo to ale tak úplně ono, to užití, protože jsem dávno před přečtením viděla film, ten stejnojmenný, takže se mi před písmenky stále a neodbytně zviditelňovaly filmové záběry a moje představy přitom spaly. Vlastně spíš dřímaly, protože jsem si asi tak někdy v polovině všech těch stran začala z ničeho nic zlehka a k tomu radostně a ladně představovat, jaké by to bylo, kdyby to byl tanec, to všechno, to celé od začátku do konce. Mohl by to být třeba i balet ve zlaceném kulturním stánku. Milostný příběh, napětí, konec. To by se to ztvárňovalo. Ach.

Další možnosti

16. srpen 2016 | 22.36 | rubrika: leccosy

Malé zrnko písku na obrovské pláži dalších možností. Jsme. Třetí minuta a druhá vteřina. Tam to je, napsané. Ne tak přesně, proto to ani nedávám do uvozovek ani do šikmopísma. (jé, to bych si mohla poznamenat, dostala jsem andělíčka... od člověka, který neví, že andělíčky nemusím, a tak mi to nevadí. Klidně naopak. Byla jsem dojata, vážně. I tím, jak to bylo nečekané. Je z Číny, ten anděl, a je stvořený podle českého vzoru, jak jsem se dočetla, a oči má šikmé. Je to spíš andělka, což se pozná dle dlouhých bílých šatiček a vlásků a tak, no jo. Postavila jsem si ji vedle hrnečku s kávou a na okamžik se mi zachtělo ji ponořit. Možná by se obarvila. Ale co pak. Tak od té doby stává vždycky bezpečně vzdálená vedle. Mě. jjj. Myslím, že si tajně přeje mít u sebe souznějící duši. Uvidíme.) Ale zdroj netajím. Odtamtud jsem si to opsala, protože ano, asi nejspíš určitě. A mohla bych to mít na paměti. Na třetí poličce zdola seshora. Nejseš, ale já taky nejsem ten, kdo k té hoře jde.

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 12x

Sluníčko

9. srpen 2016 | 23.23 | rubrika: slunečno

Někdo shromažďuje finanční prostředky, někdo dopravní, někdo má sbírku kaktusů, někdo propisek a já, protože už jsem dávno a dlouho nic nesbírala, a protože mi to díky pár okolnostem a okolníkům napadlo, budu sbírat sluníčka. Ode dneška, protože dnes prší a ochladilo se. A chladno je očekáváno i v budoucnu...

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 20x

Prázdniny od prázdnin

7. srpen 2016 | 13.10 | rubrika: leccosy

Teď, kolem poloviny srpna, nebo spíš v první polovině srpna, nebo spíš kolem dnešního sedmého a taky okolo desátého a třináctého, kdy padají hvězdy, se mi pravidelně zdává, že ty prázdniny jsou už tak nějak trošku moc dlouhé, že už by to chtělo září. Ale když se září rozezařuje, hustě padací hvězdy jsou už dávno odpadlé a kdovíkde zapadlé, ze zřídkavých strnišť fučí podzim, vlaštovky z drátů (ani ne drátěné, ale na drátech posedávající) koukají kudy a kdy, školní lid taky, začíná se mi stejskat právě po době, která je právě teď. Teď v neděli.