Frantiska | Další možnosti

Malé zrnko písku na obrovské pláži dalších možností. Jsme. Třetí minuta a druhá vteřina. Tam to je, napsané. Ne tak přesně, proto to ani nedávám do uvozovek ani do šikmopísma. (jé, to bych si mohla poznamenat, dostala jsem andělíčka... od člověka, který neví, že andělíčky nemusím, a tak mi to nevadí. Klidně naopak. Byla jsem dojata, vážně. I tím, jak to bylo nečekané. Je z Číny, ten anděl, a je stvořený podle českého vzoru, jak jsem se dočetla, a oči má šikmé. Je to spíš andělka, což se pozná dle dlouhých bílých šatiček a vlásků a tak, no jo. Postavila jsem si ji vedle hrnečku s kávou a na okamžik se mi zachtělo ji ponořit. Možná by se obarvila. Ale co pak. Tak od té doby stává vždycky bezpečně vzdálená vedle. Mě. jjj. Myslím, že si tajně přeje mít u sebe souznějící duši. Uvidíme.) Ale zdroj netajím. Odtamtud jsem si to opsala, protože ano, asi nejspíš určitě. A mohla bych to mít na paměti. Na třetí poličce zdola seshora. Nejseš, ale já taky nejsem ten, kdo k té hoře jde.

A pak, teda teď, si ještě zapíšu, že Jupiter vychází z loňska, hlavní herečce to tam sluší jako předloni, vlastně víc díky tomu ošacení a tak dále, a ještě sem patří písnička Jaded od Aerosmith. Souvislosti. Svislosti.

Svist zlostí.

A možná ještě kočky bílé s dvěma barvami očí.

Čtu si Stmívání, to jsem měla pro letošní léto taky v plánu. Nemohla bych odejít z tohoto světa, aniž bych si přečetla některé knihy. Vzkříšení jsem zvládla, Stmívání taky půjde. Jsou tam pěkně živé popisy zeleného mokrého lesa i svítícího slunce.