Potřeba odstupu

30. listopad 2016 | 23.40 | rubrika: leccosy

od vstupu, výstupu i sestupu. Setup je taky něco, že. No asi tak, tak posledního listopadu a pak už jen prosinec a odlet střemhlav do dalšího roku. Dalších let. Musela jsem si to napsat, protože dneska o tom byla u nás dlouhá řeč. U nás v práci. Jinde u nás se to ani neřeší. Stejně se to nevyřeší. Tak ale jako že fakt. Opravdu to letí. I písemně.

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 10x

K nedělnímu kafíčku, asi tak :)

27. listopad 2016 | 13.55 | rubrika: leccosy

To jsme opravdu v takových koncích konečníkových, že se nemůžeme vrtnout nikam jinam než k tomu, co se momentálně stříbří ve slavičí anketě? Kolik hlasů a od koho přišlo? Nehlasuju a neznám nikoho, kdo hlasoval. Mně je o dost bližší kabát než kdejaká košilenka. Kabát má taky texty. Jiní mají taky texty. A měli. Ať s muzikou nebo bez. Jenže naštvaný a vystrašený člověk nepřemýšlí. Dlouho nehledá. Chytne první jasné a jednoduché, co mu přijde pod ruku, k uchu nebo před nos.

Citrusy

21. listopad 2016 | 23.55 | rubrika: leccosy

Dnes jsem měla pro změnu vymyšlený název psa ní a s tím i to o čem, ale tak nějak jsem obojí přes večer zapomněla. To je tím viděným filmem. Romantickým, jakým jiným. To bude asi můj letošní dlouhovečerový koník. Mořský. 

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 13x

Listopad

19. listopad 2016 | 23.55 | rubrika: leccosy

Dívám se a hraju si. Romanticky smutný film a k tomu tak trošinku bojovná hra. Zároveň. Ne že by to šlo k sobě. Ale mně ano. Ono vlastně proč ne, člověk se nemůže soustřeďovat stále a nepřetržitě jen na jedinou věc, oblast, jedno téma, jednoho člověka, jednu myšlenku. Od jednoho a jedné se přechází k druhému. Někdy i zpět.

Deštník

15. listopad 2016 | 23.55 | rubrika: leccosy

Asi chápu život a kladu ho na těžkou váhu, nechávám ho na ní ležet a utíkám od něj; vážně, převážně. Však pouze přechodně. Se znám. Ono to přejde, na chvíli po chvíli. A obráceně.

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 13x

Pojmenování povídání

13. listopad 2016 | 19.40 | rubrika: leccosy

Skoro vždycky vymýšlím názvy svého vypisování v posledních vteřinách před zveřejněním. Mnoho času jim nedávám, jakmile dopášu psaní, dopíšu slovo nebo slova do obdélníčku zvaného Nadpis a už je to venku. Vevnitř. Venku. Prostě už na ta písmena nekoukám jen já. Kouzlo.

Tak do toho

12. listopad 2016 | 16.55 | rubrika: leccosy

Jsem trdlo. Omluva trdlu, tomu nářadí. Nevím přesně kterému, nejspíš tomu od trdelníků.

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 19x

Maličkosti dvě

11. listopad 2016 | 20.25 | rubrika: leccosy

Dnes jsem byla v papírnictví. Papírnictví (mn. č.) mám moc ráda, jen tohle moc ne, protože si v něm pokaždé připadám jak zlodějka těsně před odhalením a za končetinu chycením. Chápu paní prodavačky, voni ty lidi jsou prostě mrchy a kradou na potkání, jak se člověk nedívá jak ostříž a není jim v patách, tak... ale nenakupuje se mi tam příjemně a chodím tam jen v nejnutnějších případech. (To zní skoro jako reklama na kamery, protože na rozdíl od živě přítomného a nápadného dozoru si kamer ani nevšímám. Uffděsachjo. Nikoli, kamery jsou jen další stupeň.)

Jak jsem to dělala?

9. listopad 2016 | 23.55 | rubrika: leccosy

Takhle nějak jsem si sem psala. Něco jako skorodeníček. Něco jako něco, o čem tuším, že kdybych si to nenapsala, tak by to krátkým nebo delším časem splynulo s ničím. Násobilo by se to s ničím. Něco z toho, co sem píšu, někdy někomu vyprávím, něco někdy i někomu napíšu. Když ale píšu nebo povídám něco někomu konkrétnímu, tak už jen tím bezděčně nebo nebezděčně očekávám nějakou reakci. Slovní. Sloní. Písemnou, někdy dokonce. Ale, a to je ta výhoda, když píšu sem, tak reakci nečekám. Někdo se sem někdy podívá a může a nemusí si tu číst, a přitom ví, že od něj a od ní nic nechci. Nezavazuje to nikoho k ničemu. A tím i neomezuje. A to je to úžasný. Žasný, no. Uvolňující a osvobozující. Tak asi.

Modrozelená

19. říjen 2016 | 21.30 | rubrika: slunečno

Dnes svitlo slunce, teda aspoň u nás na východním okraji městečka, aspoň na pár krátkých a dokonce i opakovaných chvil. A něco se stalo. Už je tam. Modrá obloha je obzvlášť milá, zvlášť když je k vidění po delším šedém čase. A vůbec jsem dnes měla chuť na modrou. Skoro jsem si koupila světlou modrou svíčku. To by byla moje dnešní třetí modrá věc. Čtvrtá, počítala-li bych i nebe. Ale to ne, na to nemám.