Frantiska | Pojmenování povídání

Skoro vždycky vymýšlím názvy svého vypisování v posledních vteřinách před zveřejněním. Mnoho času jim nedávám, jakmile dopášu psaní, dopíšu slovo nebo slova do obdélníčku zvaného Nadpis a už je to venku. Vevnitř. Venku. Prostě už na ta písmena nekoukám jen já. Kouzlo.

Když jsem si psala v pátek Maličkosti, ke kterým jsem tu dvojku přistrčila až později, měla jsem pocit, že už to tady jednou bylo. Nebyl to jen pocit, místní vyhledávání to stvrdilo. Už v srpnu roku čtrnáct jsem Maličkosti psala. V ten čas jsem milovala. Ne že bych byla zamilovaná, milovala. Mnohem intenzivněji než teď. Možná se mi psalo líp. Možná to bylo vidět. Vážila jsem si víc každého písmenka a každé maličkosti. Teď už je to jinak. Už toho není potřeba.

Dělala jsem si taky ten test, o kterém píše tlapka a raduš. Díky, drahé dámy. Jak jsem se dostala ke svému výslednému slovu přes krajku, krávu a hrob a tak dále, to vím, byl to zajímavý proces. Jenže jak jsem nepozorná při čtení návodů, nebo se to stalo schválně, nepsala jsem šestnáct slov s cílem najít jedno, které by mělo určit zdroj mých problémů, jak se v zadání píše. Chtěla jsem jen zjistit slovo tak nějak charakteristické pro mě. Asi je i zdrojem mých problémů, ale nechci se ho úplně zbavovat, toho slova ani toho zdroje ani toho významu, který to slovo má a který pro mě přirozeně má. Možná ho trošku omezím.

Teď nabídnu na oplátku pár kulatých... lázeňských oplatků... nebo ne, nic k jídlu to není, moje to taky není, jsou to mandaly, je jich tady dvacet na výběr, a pozor, jednotlivé mandaly mají číslo přímo u sebe, což dodávám, protože jsem to skoro přehlédla a už bych si byla četla něco, co mi nevyšlo. Líbí se mi devítka, dnes. Děkuji autorce. Moc.

A tohle je jedno z přání, které jsem v pátek koupila, jen jemněji vybarvené. V češtině je tam vybrusleno něco jiného, víc vánočního, ale taky kouzelného.