V předsíni

26. červenec 2016 | 21.35 | rubrika: knížky

Tam, protože tamtudy se odchází zevnitř ven a já jsem od čtení Prachu tisíce cest chtěla odejít několikrát. No... několikrát je asi moc, ale párkrát určitě.

Možná to, ten příběh, ti dva a to mezi nimi, to všechno bylo tak, jak to bylo, hlavně tou dobou bez internetu. Ale asi ani ne, protože něco podobného, čímž myslím nekomunikování, a když už ano, tak jen v uzavřených vzdálených myslích a srdcích, jde zažít i teď. Že? No jéje :)

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 15x

V kuchyni

23. červenec 2016 | 20.15 | rubrika: knížky

Tak už se ani trošku nebojím, Prach tisíce cest si přečtu. Stačilo mi dva tři listy už učíst a vím to :) Jen se teď ještě na chvilku zastavím u Madisonských mostů, protože mi nešlo do hlavy, co to tam ta Francesca vlastně vařila.

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 19x

Listí ve větru

21. červenec 2016 | 23.55 | rubrika: knížky

Každý lidský příběh je jiný, protože v každém jsou jiní lidé. (Neříkám nic objevného, chytrého ani zaznamenáníhodného, ale tak a i tak budu ve stejném duchu pokračovat, jen ne jen v duchu, protože i když se s tímhle vypisováním se loučím nejmíň obden, ještě jsem neskončila. To bude asi ta závislost. Horší než na čokoládě. Teď je snad vhodno položit sem omluvu těm a tomu, s kým a s čím se loučím do nekonečna. Imrvére furt a stále...)

Nebo je to jiné i proto, že se potkáváme v jiných náladách a etapách svých životů, a taky pro to, koho máme nebo nemáme právě kolem sebe.

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 19x

Obdélník

20. červenec 2016 | 19.35 | rubrika: papírky

Ne že by se mi včera, vlastně už na dně s dnešním datem povedlo napsat to, co jsem chtěla, tak, jak jsem chtěla. Ne že by... Ne že bych nechtěla, ale ono to nějak nejde. Teď mluvím o něčem jiném. Docela často mluvím o něčem jiném, abych nemusela mluvit o tom, o čem bych chtěla. I a též mlčet.

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 13x

Úplně

20. červenec 2016 | 01.02 | rubrika: leccosy

Minule jsem si sem opsala pár ...tických slov přeložených z francouzštiny, nad nimiž a taky nad jinými spřízněnými na papíře tištěnými se chvílemi dojímám nebo bavím nebo usmívám. Dneska jsem cestou svou, kterou jsem si šla, slyšela písničku jednu takovou českou ohranou. Jmenuje se už spoustu času, tisíce let Sbírka zvadlejch růží. (Wanastowi Vjecy, ale kdo by nevěděl, no, kdo?) Tou jsem se taky na chvilku nechala dojmout.

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 12x

Když deníček, tak denně

18. červenec 2016 | 19.55 | rubrika: knížky

Ně? Kdybych byla taková, taková urputná ve všem a ne jen ve své blbosti a zabedněnosti a tedy v nekonečném opakování blbostí, tak bych třeba denně cvičila nebo běhala nebo bruslila nebo tak... a bylo by to na mně asi i vidět. Možná bych i nějaké výkony podávala.

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 21x

Zase o létě

11. červenec 2016 | 23.38 | rubrika: knížky

Dnes si píšu kvůli tomu, že jsem zvědavá, jak se na blogísku vyvede to, co právě píšu. Jestli to budou tři texty v jednom nebo dva nebo si to včerejší sedne, jak má. Možná je to tím pořadovým číslem. Takových ptákovin.

Nadpis... když tu musí být :)

10. červenec 2016 | 17.18 | rubrika: leccosy

Svoje léto pustím proběhnout povětšinou u nás po městečku. Je rozmilé, nejvíc na březích vodních hladin, na nekonečných konečných vozů městských hromadných přeprav (přinejmenším na jedné se dají v příhodnou dobu pozorovat volně a zvolna se procházející kachny, lidi taky), na nádražích, na tom nejhlavnějším i těch okolních, mají svá kouzla dálek i blízkostí, zvuků a souzvuků. Někdy se tam zastavím a poslouchám koncert. Baví mě objevovat galerie výhledů v průzorech mezi domy, pohledy z jiných úhlů na staré známé kostelní i nekostelní věže, kopečky za městem i ve městě, anebo na sloupy s osvětlením, třeba takové ty nápadně vysoké a nakloněné. Mile je i v parcích pod ještě stále živě a hustě zeleně olistěnými stromy i pod některými, třeba osekanými sousošími. Sousocha. Souchoť.

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 15x

Půl šestnáctého

30. červen 2016 | 23.36 | rubrika: liboznění

roku je pryč. Ne že bych měla dnes co do blogísku psát, kromě pozdravu, třeba.

Je pěkné, že ty lidské pozdravy při potkávání jsou zminula tak pevně a hluboce zakořeněné, že se pořád používají, že se pořád rádi zdravíme. Dobrý den, buďte zdráv, zdravíčko, zdravím. Vím. Jsou i další... :)

Stůl pro dvanáct

26. červen 2016 | 14.15 | rubrika: leccosy

osob na boso. To číslo (hrubě průměrné) je docela malinkaté, ale je mi miloučké a stůl s tolika židlemi kolem dokola je celkem velký. Kdybychom se u něj sešli, klidně i bosí, my, co chodíme sem, byla by to docela i jistojistě zajímavá společnost. Jímavá taky možná. Nosíte... například stříbrné řetízky kolem bosých kotníků, vy, co sem chodíte? Já teda ne, zatím. Zatím, protože kdo ví. Moje kotníky, na rozdíl od lecčehos jiného, útlé jsou. Relativně. :)