Frantiska | Obdélník

Ne že by se mi včera, vlastně už na dně s dnešním datem povedlo napsat to, co jsem chtěla, tak, jak jsem chtěla. Ne že by... Ne že bych nechtěla, ale ono to nějak nejde. Teď mluvím o něčem jiném. Docela často mluvím o něčem jiném, abych nemusela mluvit o tom, o čem bych chtěla. I a též mlčet.

... ... ... ... ... tečkované ticho. Třezalka. Koupila jsem letos na jaře výhodný vak země, jenže byla zřejmě moc kyselá na to, co mi v truhlících roste. Třeba ta třezalka. Ta ke mně přišla sama a letos skoro zašla. Myslím, že to bylo tou zemí, protože po přisypání zdrcených skořápek pookřála. Ale sítí se daří dobře. To bude taky tou zemí. Ono taky přišlo samo a tváří se vesele a na odchodu není.

O bylinkách a kytkách všech bych si povídala s jednou paní a s potěšením, jenže bylinky jsou jedno z témat, které jsem si zazdila v době, kdy jsem si musela odmyslet spousty věcí, které jsem měla a ráda a které pro mě byly důležité. Prostě období.

Už jsem si dávno nepsala o papíru a o nůžkách. Dnes jsem si stříhala, byly by z toho pěkné fotky, kdyby je někdo vyfotil. Udělal. Dělám fotky. To jsem četla, o tom později.

Teď o stříhání. To se takhle vezme papír velký skoro jako dlaň, zhruba, změklá, protože fyzicky skoro ani nepracující a střihne se asi tak čtyři milimetry od kraje a stříhá se dál a dál a vždycky jen po krajích a na každém rohu je třeba včas přestat a nedostřihnout a dostat se tak postupně až do středu (dneska jsem si od rána myslela, že je čtvrtek, pak jsem přistoupila na to, že je středa, ale zítra mám pátek, mám a co nemám, mít budu, třeba nový mobil.. .) a tam uprostřed se může už jen skončit. Pak se opatrně a potichu vezme za jeden konec, vnitřní nebo vnější, je v tom rozdíl, ale obojí je možné. Stoupnout si k tomu je vhodné, protože je potřeba mít hlubší prostor pro to pokračování, přece, a už se lze jen koukat, jak se ten malý obdélník papíru rozvine a jak je z něj někdo jiný než předtím. Plochost a obyčejnost je fuč :)