Předevčírem

29. květen 2016 | 14.07 | rubrika: knížky

Měla jsem dvacet minut svých vlastních, čekaly na mě v prostoru mezi naším rozlehlým náměstíčkem a blízkým parkem, vlastně jsou to sady, podle jména, a tak jsem si na náměstí chtěla koupit zmrzlinu, sednout si na strakatě malovanou dřevěnou lavičku u květinového záhonu a číst si tenkou knížku o pražské bláznivosti, která mi spala v kabelce. Jenže před zmrzlinářkou stál shluk hlučných cizinců a nechtělo se mi tam ztrácet čas, tak jsem ho šla odložit do obchůdku s levnými knížkami. Utratila jsem desetkrát víc, než bych dala za zmrzlinu, ale odnesla jsem si s sebou několik papírových dobrot.

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 15x

Žluté růže

28. květen 2016 | 18.40 | rubrika: leccosy

supermarketové, tedy viditelně vděčné za to, kde se nakonec octly, tedy po laskavém ošetření ve váze prostorné, protože se nesly v tašce s octem, tím nejobyčejnějším, a s jogurtem, tím čistě bílým a ještě s takovým tím mléčným velmi proteinovým čímsi Islandem inspirovaným (je to dobré, fakt) a tak dále, taky strakaté houbičky na nádobí tam byly a bylo toho tam plno až po uši, rozvily svá poupata do elegantnosti nejvyšší.

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 13x

Po čase o čase

25. květen 2016 | 23.02 | rubrika: leccosy

Letí to, letí. Viďte. Vizte. Letěl balón nad naším městečkem dneska zvečera. Kolem něj bylo ticho. Takřka posvátné.

Kolik kostiček

3. květen 2016 | 17.50 | rubrika: knížky

Důležitá otázka. Že kráčí o obdélníčky, důležité není. Jen některá čokoláda má dílky o čtyřech stejných stranách, natož aby běžně existovaly čokoládové krychličky. Pěkná, sice asi nepraktická, ale pěkná, by byla čokoláda ve tvaru čtverce. Třeba dvacet jedna (holčičí) krát dvacet jeden (klučičí) centimetr. Nebo radši 297mm. Nebo šedesát centimetrů...

Osolila jsem tu rejži?

1. květen 2016 | 20.35 | rubrika: knížky

Rýži. (pro toho, komu zní rýže líp. cinká.)

Myšlenkami věčně jinde a pak se musím ptát a na odpověď si počkat, protože ochutnávat vodu, ve které se rýže vaří? Ne. Přisolovat jen tak pro ujištění už osolené, to taky ne. To radši dosolit dodatečně.

Půl roku. Půl Luny na nebi. Půl noci neusínání. Půl grepu na misce skleněné pod cukrovým popraškem. Časem se zraje a sládne. Hladina cukru a hladina protilátek očkováním nabytých, ty ano, ty jsou někdy změřitelné.

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 21x

Hadi a Štíři

24. duben 2016 | 18.35 | rubrika: liboznění

na svatého Jiří vylézají z děr... Významné tři tečky, pro mě.

Tak asi ano, když je to ta pranostika. Ale asi to není naprosto nezpochybnitelné pravidlo, neviděla jsem dnes ani jednoho z těch tří.

Ovšem zítra uvidím skoro jistě jistého Marka, který nás mrazem zalekne. On, ten, kterého myslím, ten osobně snad ani ne, protože on má hřejivou povahu, pakliže tedy není velmi výjimečně do mraziva rozohněn. Ale pranostika o Markovi a Mrázovi vychází, vypadá to tak. Aspoň tady.

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 10x

Dobrý večer dubnový

10. duben 2016 | 18.51 | rubrika: leccosy

Skoro by to vypadalo, že už tu ani nebudu chtít psát, celkově si tak nějak méně píšu. Mám míň času, ne celkově, spíš obecně v obci, tu a teď, tím myslím. Kolik ho mám jako vůbec, to by mě zajímalo, neboť kdybych to věděla, mohla bych si ho rozvrhnout. Nebo rozvrznout. To spíš. Dennodenní Dobrá noc. Někdy i s tečkou... Zvuk času vrzající skřípající dunící. Ševelící.

Mám je ráda

27. březen 2016 | 14.50 | rubrika: leccosy

Myslím ty velikonoce, už, protože jsou moje, taky. Dělám, co chci, vařím, co chci, peču, co chci, jak chci, kdy chci.

Jistěže lehce světím a mírně dodržuju. Ani v Pátek jsem nehýbala Zemí, ani ty tři stroužky rašící v koutku strašící jsem v ten den do květníku nezasadila.

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 11x

Seschlé citrusy

17. březen 2016 | 09.18 | rubrika: a něco sladkého

Drahý a můj blogísku, už jsem se zas zanořila do hloubání o tvém smyslu. Nemáš ho. Máš to blbý, ale nemáš. Avšak mně nevadí, že ho nemáš. Jsi šťastný? Jo a Ty, kterémuž jsem přála, abys byl šťastnej, a to hlavně, Ty jsi? Ha. Co je mi tak asi potom po tom, že. Ale je. Že. K. Jsem zvědavá, jestli s nadcházejícím jarem zas po ránu po tkám ježka, asi tak nějak, jak jsem si tu před časem zaznamenala. Záleží na čase.

Nu, dosti tichých soukromností, zvláště když je řádná smlouva dosud nejistí.

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 14x

Cestou

29. únor 2016 | 10.35 | rubrika: knížky

Přečetla jsem knížku, tu, o níž jsem si tady níž psala, že se v ní bojím, a řekla si: fajn, další dílo, ve kterém se hned od začátku neví přesně kdo je kdo a co je co a kdo je jaký. Vlastně ví se, je to jasné a něžné jak obrázek pod obálkou na titulní straně, přece.