Žluté růže

28. květen 2016 | 18.40 | rubrika: leccosy

supermarketové, tedy viditelně vděčné za to, kde se nakonec octly, tedy po laskavém ošetření ve váze prostorné, protože se nesly v tašce s octem, tím nejobyčejnějším, a s jogurtem, tím čistě bílým a ještě s takovým tím mléčným velmi proteinovým čímsi Islandem inspirovaným (je to dobré, fakt) a tak dále, taky strakaté houbičky na nádobí tam byly a bylo toho tam plno až po uši, rozvily svá poupata do elegantnosti nejvyšší.

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 13x

Po čase o čase

25. květen 2016 | 23.02 | rubrika: leccosy

Letí to, letí. Viďte. Vizte. Letěl balón nad naším městečkem dneska zvečera. Kolem něj bylo ticho. Takřka posvátné.

Dobrý večer dubnový

10. duben 2016 | 18.51 | rubrika: leccosy

Skoro by to vypadalo, že už tu ani nebudu chtít psát, celkově si tak nějak méně píšu. Mám míň času, ne celkově, spíš obecně v obci, tu a teď, tím myslím. Kolik ho mám jako vůbec, to by mě zajímalo, neboť kdybych to věděla, mohla bych si ho rozvrhnout. Nebo rozvrznout. To spíš. Dennodenní Dobrá noc. Někdy i s tečkou... Zvuk času vrzající skřípající dunící. Ševelící.

Mám je ráda

27. březen 2016 | 14.50 | rubrika: leccosy

Myslím ty velikonoce, už, protože jsou moje, taky. Dělám, co chci, vařím, co chci, peču, co chci, jak chci, kdy chci.

Jistěže lehce světím a mírně dodržuju. Ani v Pátek jsem nehýbala Zemí, ani ty tři stroužky rašící v koutku strašící jsem v ten den do květníku nezasadila.

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 11x

22.2., takové číslo.

22. únor 2016 | 22.23 | rubrika: leccosy

Zítra bude mít narozeniny první láska, ta moje, ta školní. Taky Ryba. Schválně, kolik jsme si toho tehdy v těch třinácti, čtrnácti letech nahlas řekli? Mnoho toho nebylo. Ale... :)

Pondělí, zase jedno.

15. únor 2016 | 12.36 | rubrika: leccosy

Provedla jsem letmou prohlídku průběhu několika let na jednom blogu, který letí. Právě letí. Někam. No, kam asi. K výšinám nejvyšším, ke spolupráci s těmi nejbohatšími, nejúspěšnějšími, nejsoučasnějšími společnostmi a jedinečnými jedinci kosmetickými, textilními, hadříčkovými, oblečkovými a botičkovými a tak dále, vím já s jakými všemi.

Chmel

11. únor 2016 | 22.15 | rubrika: leccosy

Viděla jsem jistou náhodou pár kousků filmu, který se celý podle netu nelíbí, připsalo se mu méně než padesát procent ze sta, asi ze sta, ale k tomu nic nenapíšu, protože jsem ho celý neviděla a ani s nikým, kdo ho viděl, jsem nemluvila, což mně nijak nevadí; ani to, že ho, pokud vím, neviděl a neviděla žádný můj známý a známá, ani to, že se nelíbí, protože se mi z toho filmu líbí mimo muziky dvě věty a jedné z nich bych dala sto procent s jedenácti hvězdičkami.

Střihlé sny

10. únor 2016 | 23.50 | rubrika: leccosy

Zvolna a nerada zjišťuju, jak je to s nejspíš nadobro zapomenutými sny, přáními a touhami, když se na ně z dálky vzpomene, těžké. Asi tak, jak ten můj sen o nohách uvízlých v černém blátě. Ten se mi zdál. Bylo to bláto. Byly tam i louže a kolem vyjeté koleje. Zas tak moc jsem ale neuvízávala, spíš tím procházela, naštěstí. Na dobro.

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 13x

Snu na stopě

8. únor 2016 | 23.10 | rubrika: leccosy

Usnu u snu svého plnění. No, proč ne, nespala jsem pořádně dvě řádné noci, tak by to tu dnešní noc nebo noční den mělo vyjít. Jenže je v tom zádrhel, abych mohla usnout u plnění svého snu, musela bych vědět, jaký ten sen je. Plnit si ho, to je až druhá podmínka. O čem jsem já to jen snila, než jsem to všechno zavrstvila? Sice ano, vím zhruba, co si přeju a přála jsem si, ale mám v duši pocit nebo v kapse slabé doufání, že pod tím, co vím, je ještě něco, na co jsem zapomněla, nebo na co si ani vzpomenout netroufám.

Znamení

6. únor 2016 | 17.45 | rubrika: leccosy

Sluneční. Ještě jsem asi nenadepsala žádné psaní přímo názvem knížky, aspoň myslím. Aspoň myslím, když už nic jiného, aspoň občas, tak to dneska dělám. Myslím. Skoro. A tak první slovo textu je první slovo názvu knížky a nadpis je druhé slovo, také názvu knížky.