Frantiska | Snu na stopě

Usnu u snu svého plnění. No, proč ne, nespala jsem pořádně dvě řádné noci, tak by to tu dnešní noc nebo noční den mělo vyjít. Jenže je v tom zádrhel, abych mohla usnout u plnění svého snu, musela bych vědět, jaký ten sen je. Plnit si ho, to je až druhá podmínka. O čem jsem já to jen snila, než jsem to všechno zavrstvila? Sice ano, vím zhruba, co si přeju a přála jsem si, ale mám v duši pocit nebo v kapse slabé doufání, že pod tím, co vím, je ještě něco, na co jsem zapomněla, nebo na co si ani vzpomenout netroufám.

Kdoví, jestli to něco vůbec kdy bylo zformováno do tvaru snu. Obláčkového nebo lístečkového. Takového jako jsou holčičí bloky s kytičkami. Pomněnky a sasanky. Když ne třezalky a ostropestřce. C v kroužku. Kopřivy, co je mráz nespálí. A slunečnice. Ačkoliv na těch papírovinách vídám spíš zvířecí motivky, když už jde o přírodu. Snad jde. Koupila jsem si nedávno dva sešity. Jeden s evropskou liškou a druhý s bílým medvědem. Nebo obráceně. S ledním. Poledním. Posledním. Skorem...

A tak jsem dnes odpoledne kudy chodila, tudy myslela na to, co jsem to vlastně chtěla. :) Diagnózu nechcu, tu ne. Ale vzpomenout si... vybavit si a bavit se plněním snu. Snů. Snůška hloupostí. Přece nebudu pozadu :) vždyť někde vycházejí dveřmi i tiskem, i denním.