Frantiska | Pondělí, zase jedno.

Provedla jsem letmou prohlídku průběhu několika let na jednom blogu, který letí. Právě letí. Někam. No, kam asi. K výšinám nejvyšším, ke spolupráci s těmi nejbohatšími, nejúspěšnějšími, nejsoučasnějšími společnostmi a jedinečnými jedinci kosmetickými, textilními, hadříčkovými, oblečkovými a botičkovými a tak dále, vím já s jakými všemi.

Nevím, proč pořád ještě nemám aspoň o mikrometr vyšší sebevědomí, když snad většinou nepíšu vyloženě jak čuňátko. Asi protože vím, že nějakou chybu sem tam seknu. To by mi ale mohlo být jedno. Vždyť důležité je, aby jsme se mi slečny vhodně oblékali, líčili a voněli, aby jsme se líbyli sami sobje. No né? Přece i sob je sám pro sebe a své stádo.

Ach lidi, aspoň vy, co máte vysokoškolská vzdělání, nebo se na ně v nejbližších letech těšíte, aspoň vy... Co jsem schopná přejít u někoho, vadí mi u jiného. Možná by nemělo, ale vadí.

Strávila jsem čas učením se vyjmenovaných slov, do třetí, čtvrté třídy základní školy jsme chodili skoro úplně všichni, a když pak vidím v odstavečku vytištěném v leskločasopisu vedle pampelišky, kterou si zrovna vystřihuju, že je tam nějaké převratné sdělení o pilech a o boji s nimi nebo něco takového podobného slzavého a kýchavého, je to debilní. Pocit.

Mám už asi hotový obrázek, ten pocitový snový, druhý z těch dvou, o kterých jsem si tu psala (jo, měla bych psát: o kterých jsem VÁM tu psala, drazí čtoucí, milí čtenáři, milé čtenářky, sousede a sousedko z přízemí vlevo i vpravo). Asi. Ještě není nalepený, ještě z něj skoro pokaždé, když jdu kolem, něco odstraňuju, momentálně jsou na něm dva obrázky a asi pět slov. Asi bych měla použít lepidlo co nejdřív, ono by mi tam taky nemuselo zbýt vůbec nic. Možná by to nebylo špatné, možná.

Ne možná, ale určitě by se neměly bombardovat nemocnice, ani školy, ani domy, kde bydlí lidi, ani nádraží, silnice, pole. Válčit by se mělo jen virtuálně a bojovat muž proti muži, žena proti ženě, pod dohledem nestranného sudího. A neměly by se tvořit situace a podmínky, ve kterých je těm i těm i těm jedno, že někoho vraždí.

(no a možná bych té blogerce mohla napsat přímo, že by si mohla opravit na blogu pravopis, aspoň ten, který se učila na prvním stupni základní školy, možná by pochopila, že je příkladem školačkám nejen v módě, možná by mi mohlo být jedno, kdyby mi za to vynadala)