Frantiska | Zase o létě

Dnes si píšu kvůli tomu, že jsem zvědavá, jak se na blogísku vyvede to, co právě píšu. Jestli to budou tři texty v jednom nebo dva nebo si to včerejší sedne, jak má. Možná je to tím pořadovým číslem. Takových ptákovin.

Bagetu jsem si neupekla, jak jsem včera vyhrožovala, bagetu jsem si mírumilovně koupila. Než jsem ji zkrátila, měřila padesát sedm. V její společnosti jsem si od odpoledne do večera četla a dočetla knížku bílou s pěkným názvem. Napsala ji Siri Hustvedt.ová a jmenuje se Léto bez mužů. Název se mi líbil, podle obálky se zdálo, že to bude lehoučká zábava. Taková slastná, zmrzlinová.

Nechtěla jsem se loučit se svou představou a možná to nebylo jen tím, ale dost stran jsem nevěděla, jak moc vážně mám tu knížku brát. Za další skoro mínus (nový matematický pojem) považuju to, že je to další z knížek, kde se uvádí kvanta více i méně slavných básníků, filozofů, titulů... prostě zas někdo, kdo se snaží rozšiřovat čtenářům, no... čtenářkám... obzory. Nebo dávat najevo, co všechno zná. Nebo nevím. Ne že by mi to moc vadilo. Že nevím.

Není to knížka bez mužů. Je jich tam ažaž. Taky jeden (nebo jedna) jen virtuální. Žen je tam ale víc, jsou různého věku, s malým zaokrouhlením bez pravidel od tří do sto tří. Žijí a prožívají, pláčou, píšou, vyšívají, kojí, hrajou, hrajou si, jo a taky čtou a o čtení diskutují. Jou.

Jde vlastně jen o příběh jedné paní, která je z pohledu jiné paní ještě dítětem, a paní autorka do něj dokázala vplést hodně z toho všeho, co se v ženském životě prožívá. Od narození do pohřbu.

V jednom z takových těch pochvalných výkřiků, které kryjí části obálek některých knih, i téhle, se píše něco o tom, že tu knížku nestačí přečíst jedenkrát. Nevím, ale určitě si ji ještě prolistuju. Po malé pauze :)