Frantiska | Stůl pro dvanáct

osob na boso. To číslo (hrubě průměrné) je docela malinkaté, ale je mi miloučké a stůl s tolika židlemi kolem dokola je celkem velký. Kdybychom se u něj sešli, klidně i bosí, my, co chodíme sem, byla by to docela i jistojistě zajímavá společnost. Jímavá taky možná. Nosíte... například stříbrné řetízky kolem bosých kotníků, vy, co sem chodíte? Já teda ne, zatím. Zatím, protože kdo ví. Moje kotníky, na rozdíl od lecčehos jiného, útlé jsou. Relativně. :)

To, co mě ale opravdu a vážně zaujalo, to je jiné číslo. Bylo by lepší, kdyby před rozhodováním o důležitých a do nedohledného budoucna zasahujících věcech dámy a pánové moudří a vlivní stanovili, že na prohru a vítězství nestačí nějaká dvě procenta ze sta, ale že ten rozdíl by měl být přestupující procent aspoň deset, když se pak podle vyvedeného výsledku mají, mohou a musí všici řídit.

A taky se mi nelíbí všelijaký stav informovanosti, neinformovanosti a soudnosti a nesoudnosti rozhodujících. To je ovšem slabinou způsobu života tohoto světa odjakživa. Nemyslím, že je kvůli tomu špatný. Jen že je prostor pro vylepšování.

Dále se mi nelíbí, když svým názorem rozhodují staří za mladé. Navíc takoví staří, kteří jsou tak mladí, že nezažili to, proč hlavně se ten spolek původně spolčil. (je to příbuzné slovo, ne? a jak hanlivě zní) Hanlivě a s despektem se dá mluvit o komkoli a čemkoli. Ale tak třeba je všechno pro něco dobré, něco se dít musí a vývoj není přímka. Asi naštěstí, taky by to mohl být pěkně prudký sešup.

V letošním létě, někdy kolem 21.6., jsem se rozhodla, že si budu číst. Přečtu si, co nemám přečtené a mám doma. Přečtu si, co jsem si letos koupila, abych měla co lehce současného číst a přečtu si, co si půjčím v knihovnách různých. Taky budu číst některé časopisy, dopisy a samozřejmě všechny nápisy na tričkách, na zdech a na obalech potravinových zdraví neškodlivých i na obalech chemikálií škodlivých. Číst si budu též pracovní poznámky a vzkazy.

Nevím, možná je tohle moje poslední léto bez brýlí. Mžourám a mám nos na brýle vystavěný. Dobře a doslova by na něm seděly. Když jsem byla v tom snad citlivém náctiletém věku, těšila jsem se na ně, věřila jsem totiž tomu, že nápadný tvar mého nosu brýle trochu zakryjí. Teď ale na nose nosím nerada i brýle sluneční, neboli brýle proti slunci. Jo, Slunce, neschovávám se už před ním, nic proti němu nemám, a ono o mně a to o mně dobře ví. Třeba se mi to vymstí. Třeba se mi toho vymstí víc. Nám snad ne.

(Rozečteno mám právě Nebe nezná vyvolených. Chtěla a měla jsem si to přečíst už dávno, tak aspoň teď. Lilian...a povinnosti, které máme třeba k šatům... a vůbec.).