Frantiska | K nedělnímu kafíčku, asi tak :)

To jsme opravdu v takových koncích konečníkových, že se nemůžeme vrtnout nikam jinam než k tomu, co se momentálně stříbří ve slavičí anketě? Kolik hlasů a od koho přišlo? Nehlasuju a neznám nikoho, kdo hlasoval. Mně je o dost bližší kabát než kdejaká košilenka. Kabát má taky texty. Jiní mají taky texty. A měli. Ať s muzikou nebo bez. Jenže naštvaný a vystrašený člověk nepřemýšlí. Dlouho nehledá. Chytne první jasné a jednoduché, co mu přijde pod ruku, k uchu nebo před nos.

Vím to z vlastní zkušenosti. Když jsem hodně naštvaná, tak to lítá. Jenže když něco lítá, tak to taky dopadá. A tvrdě, protože při vzteklých a za srdce a city beroucích startech nikdo nepomýšlí na přistání. Ale pohoda, nějakou dobu se letí. Radostně, dojatě a bojovně se nesem na nové vlně vzduchu a vzruchu...

Nechat se vést a hlavně moc nepřemýšlet, nevnímat nic a nikoho jiného a když, tak šmahem odsoudit, vysmát se. Já přece mám svůj houf, jedno jaký, a spolu s těmi, co jsou v něm, cítím to svaté dojetí. Proč si všímat jiných, názorů i lidí, natož s nimi diskutovat, přece si nebudu komplikovat život.

Letos jsem četla knížku o obsazování našeho pohraničí Německem. Jakým? Nacistickým. V knížce je popsáno samotnými německými vojáky (většinou pro účely tehdejšího Německa), jak Němci žijící na našem území německé vojáky vítali. Nedivím se, asi bych byla taky ráda, kdybych žila v cizině a najednou by tam přišla Česká republika za mnou. Ostatní pocity bych asi taky dala stranou.

Četla jsem v té knížce zápisky vojáků, kteří přešli hranice Československa (víme, kdo jim to dovolil, že?) a viděli, jak se díky nim Němci tam žijící radovali. Věřili, že německá vlast je bude chránit a pomůže jim, a hlavně měli radost z toho, že nebudou muset bojovat. Oni totiž při všeobecné mobilizaci měli muži jako občané Československa povinnost narukovat, a když nechtěli, museli se schovávat. Takže v knížce je popisováno, jak se vracejí z lesních úkrytů, jak vyskakují z řad odcházející československé armády plní radosti, že teď budou žít v klidu a míru, že je nikdo nebude nutit válčit.

Možná to vypadá, že motám nesouvisející věci dohromady, možná je nutné, abych doplnila, jak to myslím. Mám obavy, že si my lidi pořád necháváme stejně snadno něco nakukat. Když to nejde tak, tak čelem vzad a jinak, opačně, nic mezitím, žádná jiná možnost.
 

(Dobré je zalistovat si na konci knihy stručným německo-českým slovníčkem vytvořeným pro německé vojáky kvůli jejich pobytu na území, kde se mluví česky. Nebo nemluví jen německy. Protože proč by ho jinak potřebovali? Uvědomovali si to?)