Frantiska | Maličkosti dvě

Dnes jsem byla v papírnictví. Papírnictví (mn. č.) mám moc ráda, jen tohle moc ne, protože si v něm pokaždé připadám jak zlodějka těsně před odhalením a za končetinu chycením. Chápu paní prodavačky, voni ty lidi jsou prostě mrchy a kradou na potkání, jak se člověk nedívá jak ostříž a není jim v patách, tak... ale nenakupuje se mi tam příjemně a chodím tam jen v nejnutnějších případech. (To zní skoro jako reklama na kamery, protože na rozdíl od živě přítomného a nápadného dozoru si kamer ani nevšímám. Uffděsachjo. Nikoli, kamery jsou jen další stupeň.)

Kromě náplní do propisek jsem kupovala přáníčka vánoční. Už. Ne že bych si o svém vkusu myslela kdovíco, ale o vkusu adresátů vímco, tak mi výběr trval dlouuuuho. Tím víc jsem byla přítomným sledovačkám podezřelejší. Dárkovou papírovou tašku s nevánočním, neřvavým i jinak neodporným potiskem jsem po paní prodávající žádala jen proto, že jsem od sebe chtěla odvrátit její důvodné podezření. Ví svý.

A ba ne, náhodou, doma jsem tašku tu naplnila čaji a čokoládou a brzo ji předám a fakt se mi nechce dávat ty věci obalené dědulkou a zviřátky nebo Annou a Elsou. Ale ty dvě se mi líbí. Elsa víc.

...

Přestávka vyplněná poslechem pohádkových písní. It's funny how some distance makes everything seem small... ( jj, už podruhé zde na blogísku, sice jiná souvislost, ale i tak bych se měla nad sebou zamyslet a vrhat sem i nějaké jiné. Tak příště. Nebo malinko už hned, toto se mi totiž nabídlo a zatím jsem to ještě nezavrhla, jen občas ztišila.

...

Everything. Co jsem to měla na mysli, když jsem si dneska večer začala psát? Nějakou maličkost... Jo, tohle: když píšu někomu přání, jakékoli blaho a milo a klidnopřání, píšu jen to milé. Necpu ani nevkládám do onoho textu žádnou kritiku, uštěpačné poznámky, žádné pančelko, von mně atd. Vždyť se to nehodí. Mohou z toho vzniknout zbytečné nepříjemnosti.

(Jestli si to tu budu já anebo dokonce někdo jiný za čas číst, budeme vědět, čeho se to tu teď dotýkám? Nějaké vzdálené maličkosti asi? Uvidíme.) 

Dodatek o den déle.

Sorry. Můj omyl. Jen jsem to, o čem jsem si včera psala, slyšela, nečetla jsem to přáníčko, takže jsem se možná bezdůvodně domnívala, že je tam i to, co jsem jen slyšela. Ono stačí i to, co tam asi fakt je. Napsala jsem to teď dostatečně nesrozumitelně?

Bylo mi dnes od dopoledne od toho, co jsem sepsala včera, nepříjemně, ale po úklidu dílu domácnosti, delší procházce a odlakování všech nehtů jsem tu svou blbost skousla, včerejší na tři čtvrti dne schovaný článeček vyndala zas na světlo píše a napsala další. Ten měl původně být o maličkostech, ale nějak na ně v něm nedošlo. Dojde.