Potřeba odstupu

od vstupu, výstupu i sestupu. Setup je taky něco, že. No asi tak, tak posledního listopadu a pak už jen prosinec a odlet střemhlav do dalšího roku. Dalších let. Musela jsem si to napsat, protože dneska o tom byla u nás dlouhá řeč. U nás v práci. Jinde u nás se to ani neřeší. Stejně se to nevyřeší. Tak ale jako že fakt. Opravdu to letí. I písemně.

I krabice s rozloženým odloženým odleženým vánočním stromečkem se znenadání zjevila zpoza roha. Kousek jsem ji poponesla, za jiný roh, aby nebyla tak na ráně. Jsem zvědavá, kdo se ujme toho zeleného na omak nepříjemného jakoževětvoví. Chvůjí. Jsem ochotná pověsit jednu dvě tři ozdoby a koupit červenolistou vánoční květinu. Ačkoli u nás by to víc slušelo bílé. Škoda že není temně modrá. Nebo šedá. Taky musím dokoupit do firemní lékárničky paralen. S malým p stačí. Teda nemusím, ale když to udělám, nebude to muset dělat někdo jiný. Lékárna je vedle květinářství. Nesezobala jsem ho já, to ne. Asi je někomu špatně, když tam tak mizí. Jenže přecházení škodí, všem. Ale nikdo tomu nevěří, asi protože nikdo nikomu nevěří, že je někdy tak špatně, že by bylo lépe až a už po odpočinutí. Bylo by. Nemuselo by se pak aspoň někdy přát to přání o lehké zemi. Jenže ani sám sobě si člověk nevěří.

Ještě zůstanu na chvilku zároveň tady a v pracovním prostoru. Koukala jsem tam dnes do knížky o našem městečku. Jsou v ní přísně vážné kritiky několika místních objektů. Je tam třeba jeden most a jeho jméno. A tak. Ještě si ji prolistuju, než ji prodejce s ostatními nabízenými a neprodanými za pár dní odnese. Na první pohled se mi totiž zazdálo, že ty kritiky jsou tak trochu skoro až úplně nenávistné. Možná by stálo za to si tu knížku schovat, teda nejdřív koupit a pak schovat jako obrázek doby s obrázky.