Deštník

Asi chápu život a kladu ho na těžkou váhu, nechávám ho na ní ležet a utíkám od něj; vážně, převážně. Však pouze přechodně. Se znám. Ono to přejde, na chvíli po chvíli. A obráceně.

Také už o sobě vím, že když mi někdo není sympatický (třeba tím, že se na mě blbě koukne (slovem blbě zde míním: koukne tak, jako když náhle pohlédne na něco, co kolega zapomněl zhruba před půl rokem ve společné chladničce) nebo spíš opakovaně kouká, protože jednou odpouštím, dvakrát a dost) nebo se chová povýšeně, nejen ke mně (opravdu dobří opravdu nemají potřebu, chuť, náladu ani důvod se povyšovat, ani prvoplánově, ani víceméně zastřeně (nepíšu, že je to všeobecně známá věc, protože zevšeobecňování je sice známé, ale jsme individuality, na což se všeobecně zapomíná ... tedy některé individuality na to rády zapomínají) třeba rouškou, jakoukoli) nebo vůbec a jinak a s gustem provádí nebo promlouvá, co se mně nelíbí, co se mi příčí a o čem si myslím, že může být příčinou nepříjemna a nepříjemností, tak od takového člověka už pak bohužel nečekám nic... nic moc pěkného. (Což může být i chyba, i moje.)

Pěkně jsem zmokla. Pěkný deštník jsem si koupila, pěkný, ale měl vadu, takové to malé cosi, co způsobuje, že deštník dokáže držet otevřený, to nefungovalo. Když jsem ho šla sama jen s prosíkem a odhodlaností vrátit a připravovala jsem se na dolování a oživování kousku toho svého toho, čemu se říká asi asertivita, paní prodavačka mi nedala šanci použít cokoli, co by i jen zavanulo něčím takovým bojovným, hned sáhla pro stejný ale jiný deštník a provedly jsme okamžitou výměnu z ručky do ručky doprovázenou slovy no to víte, no já vím. Že nemusím psát, odkud ten deštník pochází?

Tak takhle se vypisuju z toho, na co jsem se dívala, abych na to teď nemusela moc myslet, natož o tom přemýšlet. Stejně se k tomu vrátím, v mysli. Už za chvíli. A budu si říkat, v čem a jestli vůbec jsme jiní než ti, kteří tolik vytrpěli a jestli se dalo a když ano, tak kdo a jak tomu zlému mohl zabránit, a že minulost a současnost jsou propojené, což nemyslím jinak než tak, že v čase není žádná mezera, den končí nocí a ránem začíná další. Ty pořady nejsou jen o tom, o kom se tady píše, je to o mnoha lidech, dá se to vidět, není to nudné ani nijak jinak otravné.