Mezidobí

Zeleně lesa i záře slunce jsem si i v té knize stmívací užila. Nebylo to ale tak úplně ono, to užití, protože jsem dávno před přečtením viděla film, ten stejnojmenný, takže se mi před písmenky stále a neodbytně zviditelňovaly filmové záběry a moje představy přitom spaly. Vlastně spíš dřímaly, protože jsem si asi tak někdy v polovině všech těch stran začala z ničeho nic zlehka a k tomu radostně a ladně představovat, jaké by to bylo, kdyby to byl tanec, to všechno, to celé od začátku do konce. Mohl by to být třeba i balet ve zlaceném kulturním stánku. Milostný příběh, napětí, konec. To by se to ztvárňovalo. Ach.

Nebudu ji ale přehnaně chválit, knihutu, jelikož bych si musela připadat jako jedna jistá lady, která přede... spíš cvrliká... přede mnou dlouze chválila už nevím ani kolik Odstínů Šedi. Všechny. Nechci, to tak. Ale viděla jsem nedávno první díl jednojakého seriálu a ten byl v mnoha šedivých odstínech. Připomněl mi dětství, to moje jediné, a jednoho člena naší rodiny. Jedinečného. Ten už není. Jinak řečeno, žije již jen v našich srdcích. Se tam toho vejde, do těch srdíček. Rizoto.

Tak. V minulých skoro asi už týdnech jsem bývala několikrát denně rozhodnutá, že si tenhle blogísek otevřu, ani jedno slovo svoje nepřečtu, protože po sobě většinou hrozně nerada čtu, teď obzvláště, zavřu a definitivně se zruším, protože bych potřebovala něco jako oddělení se od minulosti. Oddělení jako dopravy a mechanizace nebo takové to osobní. Jenže když vonoto ani nejde, se dělit. Tak jen doufám, že sem nechodí žádné moje minulo. No, myslím, že ne. Stačí že já.

Píšu blbosti, někdy v minulosti jsem si sem třeba psala ve smyslu, že ti staří jsou snad horší než mladí, ale prý nejsou, neboť dočetla jsem se v jednom místním okvětním lístku, že prý ti mladí vůbec nešli volit. No ale proč? Nemohl je někdo odmalinka vychovávat? třeba negativním příkladem?

Dnes ráno ve mně při poslouchání zpráv hrklo. Neslyšně, rozhodně to ta slova z rádia nepřehrklo, ale asi mělo. Copak je to u sousedů za nápad, chtít nutit matky, aby nahlašovaly jméno pravděpodobného otce svého dítěte, aby po něm mohl otec dosavadní, ale možná nebiologický, vymáhat náklady, které ho to dítě stálo? Ono je to pěkné, takové spravedlivé, hezky se vyrovnat, ale jak to asi bude působit na to dítě? Nebo se nějak zařídí, aby si ničeho nevšimlo? Leda tak.

Hezké zářivé...