Frantiska | Prázdniny od prázdnin

Teď, kolem poloviny srpna, nebo spíš v první polovině srpna, nebo spíš kolem dnešního sedmého a taky okolo desátého a třináctého, kdy padají hvězdy, se mi pravidelně zdává, že ty prázdniny jsou už tak nějak trošku moc dlouhé, že už by to chtělo září. Ale když se září rozezařuje, hustě padací hvězdy jsou už dávno odpadlé a kdovíkde zapadlé, ze zřídkavých strnišť fučí podzim, vlaštovky z drátů (ani ne drátěné, ale na drátech posedávající) koukají kudy a kdy, školní lid taky, začíná se mi stejskat právě po době, která je právě teď. Teď v neděli.

Jsem ráda, že letos tady u nás není takové žhavo jako loni, že zelená je letos v létě zelená, vadne akorát tak pažitka na našem kuchyňském okně, protože květináč s ní stojí v tom rohu, do kterého neprší ani když prší a já si na ni vzpomenu většinou jen když ji chci pokrátit, a ráno bývá osvěžujícně chladivo. A ty deště... studené a vytrvalé, prostě romantika, jak říká jedna moudrá paní, která se směje každý pracovní den, a voda v řekách a potocích živě teče a mraky na nebi se povalují... O tom všem se mi loni sotva slabě snilo.

Z toho, co bych si mohla napsat do místního anonymna, když bych chtěla shrnout hráběma letošní léto, aby ještě volně prosychalo, než se sklidí... hm, tak třeba tohle:

Zjistila jsem, že docela blízko odsud je pěkná hospoda, zvenku i zvnitřku, o které jsem donedávna nevěděla a kam se snad a určitě ještě víckrát podívám, tam posedím, pojím a popiju, než půjdu.

Koupila jsem si strašné šaty, o kterých nevím, jestli si je ještě někdy vezmu ven jinak než schované, v igelitce třeba. Chtěla jsem si koupit slušné šaty, nějak se mi to zatím nepovedlo, místo nich mám pěkných pár párů náušnic, protože se kupujou mnohem snáz a je jich větší výběr a vždycky dobře sedí a často se lesknou a třpytí a nevadí to, protože nezabírají velký prostor.

Začala jsem ve větším (ve větším na svoje dřívější zvyky) číst básničky a vyhovuje mi to, protože poezie ladí s rychlou dobou, protože v pár řádcích je někdy okamžik a někdy celý dlouhý román nebo kus života, třeba mušího, a netrvá to celý den nebo týden, než se ten jeden celek přečte.

Upletla jsem dvě paty u dvou ponožek najednou (kvůli takovému pletení jsem si zakoupila ještě jednou jedenkrát jehlic pět) a čeká mě už jen zábavné zužování a zakončení a pak začít další. Po fialkových budou asi modravé. Blankytně. Azurově. Tyrkys. Nebo tak.

Začala jsem mít víc radši sluníčko (svým způsobem), než jak jsem ho měla ráda loni, a z toho stavu jiného vyplynul nápad.

V textech, které se pokouším číst v angličtině, jsem narazila na zajímavou věc, a to na to, že když muž, který je uvnitř ženou, podnikne proces proměny a stane se ženou i navenek (a je s tím spokojený, protože už je tím, čím je), setkává se v pracovních prostředích s něčím, co ho nepříjemně překvapí - s jiným jednáním, chováním a přijetím od mužů, než na jaké byl zvyklý ve svém dřívějším těle muže. Najednou je z něj opravdu jen žena, už ne pán tvorstva. Je to něco, co nám ženám žijícím v tělech žen od narození většinou asi ani nepřijde zvláštní nebo nepatřičné. Možná by mělo.

Oblíbila jsem si letos měsíčkový nechtíkový krém, protože i hezky voní, jeden druh balené zmrzliny, protože je dost dobrá, a jedno bíle kvetoucí hřbitovní kvítí, protože dlouho vydrží.

Viděla jsem film Pýcha a předsudek a nějakou dobu před tím bouřlivý příběh z Větrné hůrky a minulý týden jsem si půjčila knížku od Ivany Mudrové (ne od ní, bohužel samozřejmě, ale jí napsanou od paní knihovnice) Tři anglické lásky Osudy a krajinami Jane Austenové, sester Brontëových a Daphne du Maurier. Je pro mě radost číst si o knížkách, které jsem četla (ne všechny, ale dost z nich), ještě víc o jejich autorkách a jejich rodinách a taky mě těší dívat na fotky jak z filmů, tak z krajů, kde se to všechno dělo a žilo.

A když se tak letos dívávám v denním čase, který bude v zimě už úplně noční, do krajiny z jednoho místního kopečku dolů do údolí a do protějšího kopce na pole, louky, aleje a lesíky, když se přitom lehce mlží a mží, vím, že by tam někudy mohl procházet člověk jak z románu, který si bude číst někdo za pár stovek let.

No jo. n :)