Vánoční cukroví došlo

U vás ne? U nás jo :)

"Co je dobrý, to se sní," říkala naše babička. U nás se nevyhazovalo. U nás, které je už jiné, než to babiččino u nás, ale v něčem je stejné, tak došlo i na koupenou krabičku kakaových kokosových keksíčků, které jsem si před vánocemi naivně přichystala, jelikož jsem měla živou představu, že využiju jednoho retroreceptu a skoulím kakaové kokosové koule nepečené. Nedošlo k tomu, ale nedošla ani nutela a meruňková marmeláda, tak jsem je jimi pospojovala. Na chuť je asi lepší marmeláda, na pohled, hlavně pro příznivce čokolády, jak jinak než ta první možnost.

Prázdnou krabičku od sušenek jsem využila tím, že jsem ji naplnila fixy, které měly být z většiny vypsané a už před vánocemi vyhozené, ale nejsou, asi protože ležely vodorovně a nenápadně. Časem je odnesu na místo řádného využití. Doufám, že brzy, dokud píšou a kreslí.

Kreslí a vybarvují. Omalovánky. Docela by mi zajímalo, kolika procentům lidí vyhovují a působí na ně kladně, třebas protidepresivně a protistresově ty rozmohlé omalovánky pro dospělé. Možná je to jako s kávou. Mě by to asi vytáčelo, ne samotné omalovánky, ale to, že bych přetahovala.

Takže když už něco dětského, tak já radši dětské knížky. Díky jedné jsem vyndala ze šuplíku s prádlem jedno mýdlo a ono teď tiše a spokojeně leží na umyvadle vedle nádoby s tím naším stálým tekutým. Kdykoli na něj pohlédnu, pomyslím na tu dívku z té modré knížky, která si takové světlounce narůžovělé mýdlo sama vyrobila. Tomu mému mýdlu se moc líbí kamarádění se s vodou. Říkalo mi to.

A na co ještě myslím, no na to, jaké by to bylo, kdyby se setkaly dvě významné osobnosti, a to Bart Simpson a Jára Cimrman. Našla jsem internetový Cimrmanův zpravodaj, právě čerstvé pozdně odpolední vydání, ale ne Bartův. Škoda... :)