Dobrý bílý den :)
Je krásně, ale někomu je zima. Snídali jsme. Někdo ne. Jak si tak zvolna čtu ty nashromážděné knížky, je toho na můj vnitřek lebky docela dost, zvlášť v souvislosti se současnem, s tím, které mi přibližují vyprávěnky těch, kteří sami zažili a viděli, a s tím, co si čtu na netu a vidím na obrazovkách, a s tím mým taky. Šťastnou cestu putujícím.
Začala jsem nedávno nosit prstýnky. V Anně, Bajce o klimatu a životním prostředí Země, je prstýnek s červeným kamínkem. Se zvláštně červeným. Mám jeden stříbrný prstýnek s granátky, líbí se mi, i když jeho drobné kamínky většinu času nevypadají nijak zvlášť nápadně, ale rozzářit se umí. Roky mi prstýnky vadily a snesla jsem je na prstech jen pár hodin a pak jsem jimi někam mrskla. Teď mám dva, střídám a kombinuju jejich umístění, ale nadlouho je neodkládám. Pletu. Takže se mi občas pletou do pletení. Pletu z tenké modré vlny, teda z takových klubíček příze umělé, mají na papírových páskách kolem pasu uvedenou cenu v korunách československých. Čtrnáct za pět deka. Jen ať si ty časy zůstanou, kde jsou, to už jsme zažili. Zabere to ale času a motání, než se proplete jedno klubíčko v kus pleteniny. I když na to, že mám tenké jehlice, to jde celkem rychle. Je jich pět, těch kovových pomocnic, a na tu pátou musím vždycky dávat pozor, aby se mi někam nezatoulala. Každou chvíli je tou pátou některá jiná. Střídá se to. Tak je to.
