Frantiska | 1 2 1 1

Překrásně obyčejný dobrý den, celý od rána. Nic jsem nedělala, teda skoro. Skoro jen to, co jsem musela. A chtěla. A jinak nic. Jen šedá a světýlková tišina. Sudoku a křížovka a knížky se na mě smějou, že právě ony jsou vrcholy mé dnešní činnosti. Asi bych si měla zapisovat a třeba i fotit, co všechno jindy dělám, protože mívám komplexy, že je toho smutně málo. Možná, kdybych si to vypsala, vyfotila a upravila, jako málo by to aspoň nevypadalo. Mám vlastně od minulého týdne rozepsaný takový mírně navztekaný text. Až tím, co píšu teď, jsem si uvědomila, že jsem si něco takového už přece nedávno psala. Ale teď ne, teď to nechám být, protože mám zas kočku na klíně. Ta dobře ví, kdy být aktivní a kdy ne.

Je to pár dní, co jsem vlítla do debaty o nevhodnosti bytu jako prostoru pro život kočičí. Ano. Já vím. Lépe by jí bylo venku. Takhle ale aspoň trošku žije. Někdy docela bujně. Jenže pořád je to jen uzavřený prostor. Třetí den po tom rozhovoru vedeném s vzájemnou úctou k protějšku jsem prošla okolo mrtvé, nejspíš autem sražené kočky. Nepohřbila jsem ji, jak bych to udělala, kdyby to nebylo ve městě. Za pár hodin jsem se podívala, někdo jiný ji odnesl. Díky mu. Stává se to. Auta jezdí. Bavím své nejbližší okolí počítáním projíždějících aut, v nichž sedí víc než jeden člověk. Moc jich není.

Co mě dnes zaujalo, kromě světla svíčky svítící skrz obarvené sklo, bylo pár slov zaslechnutých z rádia během ladění, takže nevím, kdo říkal, že se někdo ptal studentů ekonomie současných asi pětadvacetiletých na něco z historie. Rok 1945, 1948 a pak co jiného, než sedmnáctý listopad, když to bylo dnes. Nevěděli, klopili před ním své ekonomické zraky a styděli se. Prý. Možná se ani moc nestyděli.

Fajn. Taky neumím rychle a správně a trefně odpovídat na nečekané a někdy i na čekané otázky. Ale nehodlám být budoucím výkvětem národa, Evropy a světa. Když nevím, co se dělo v minulosti a ani mě to nezajímá, jak bych mohla předpokládat, co se může stát teď a v budoucnu? Kde vzít odhad a předvídavost? Předpovídání budoucnosti z křišťálové koule (nemám), pomocí astrologie (neumím) a tak dále, vždyť to jsou přece pavědy, že, fuj, no ale čím jiným se teda ti lidi připravovaní na funkce nejvyšší mohou řídit, chudáčkové, když se během dvaceti školních let nejsou schopni ani naučit, co se v jejich vlastní zemi dělo během stovky minulých roků? To se pak nedivím, že jdou tak dobře a jsou tak moc důležitá různorodá nahlašování, kontroly kontrol nebo třeba označování krabiček, lahviček a balíčků s potravinami. Zjistit odkud jsou, jak se tomu území má říkat a jak se vlastně mohou ty potraviny jmenovat, to se musí hlídat a dělá se to důkladně, protože co se na tom tak asi dá zkazit. Jenže o to až zas tak moc nejde... aspoň ne ve srovnání s jiným.