1 0 1 1

Dobrý večer, ve skutečnosti asi teprve odpoledne. :)

Přišla jsem domů, dala do vázy kytku a po nějaké době chození sem a tam s tím a pak s tamtím předmětem jsem si sedla a koukala na ni. Je pěkná, zelená, bílá a červená. Najednou proti mně směrem od ní vyletěla muška. Nebyla to octomilka ani jiná podobná relativně neškodná, i když otravná hmyzička, tahle byla bílá, droboulinká, skoro něžně roztomilá škůdkyně známá rostlinná. Vyslovila jsem nahlas lehce nasprostlé slůvko, chytla tu kytku a strčila ji pod sprchu, protože se mi nechtělo ji hned vyhodit. Pečlivě jsem ji osprchovala, tolik, kolik to šlo, aby to přežila. Jestli teda utržená kytka vůbec ještě žije. No ale když zvadne, je mezi tím, jak vypadala před zvadnutím a jak vypadá po, docela rozdíl, tak asi ještě trochu žije.

Sprchování šlo docela snadno, je to jen jedna větévka karafiátová. Přitom jsem nadávala na květinářství, jak si vůbec můžou dovolit mít tam molice, a že to snad ani není pravda, tohleto. Představovala jsem si černě, co čeká moje květináčové květiny, když prudce tekoucí voda nezabere. Zbavovat je něčeho takového, to bych si místo toho radši četla. Nebo tak. Prostě přinést si domů takové potvory bílé těžko zlikvidovatelné s kytkou, která měla potěšit, to mě teda nadzvedlo.

To bylo včera. Dneska zase tak sedím a zas tu letí takový malý povětroň. (ale tohle je hezké, internet je úžasný prostor, vesmír) Tak jsem se znova vrhla na tu kytku, že už ji  opravdu vyhodím, protože tady taková domácí zviřátka nechci, ale pak jsem si všimla záclonou napůl skryté skleničky s vodou, do které jsem před pár týdny strčila kus muškátu. Dva týdny nic nedělal, anebo dělal, že spí. Minulý týden jsem mu odlomila žlutý list a řekla mu, že když pustí kořínek, zasadím ho, ale když místo toho bude pokračovat s vadnutím a jinými znaky konce života, tak u nás skončí. Pak jsem ho vypustila z hlavy, měla jsem jiné záležitosti v mysli. A vida, pustil kořínek, daří se mu. To jsem taky zjistila, ale dřív jsem si všimla, že na něm ožila i kolonie živočišná molicová.

Takže jsem se omluvila květinářství a vzala do parády a dala do karantény tu muškátovou snítku. Snad ji uhlídám a poletovat uvidím ne bílé mušky, ale bílé vločky a ne v kuchyni, ale venku. Nějak se nám to přibližuje, to zimní období. Kde zůstalo žhavé dlouhé léto s těšením se na chladivý podzim? :)