Začala jsem číst ekologicky zaměřenou knížku (co zbylo v hrnku, to jsem neekologicky vylila), začala a přestala, protože dočetla, jsem jinou, takovou se stránkami, kde je mnohem víc prázdného bílého prostoru než neprostorných černých písmenek, a jak se tak blíží Dušičky a sem tam si něco někde přečtu a sem tam něco zaslechnu nebo zahlédnu, tak si asi víc než jindy říkám: proč tu nejsi, když jsi tu třeba, tohle bys měl vidět, to by tě zajímalo, to by mě zajímalo, co bys na tohle řekl... a ono nic. Leda tak ty sny, které se mi zdají a jsou v nich mimo jiné i malé děti. To prý znamená starosti. Asi snové a staré a nové
