Tolik k realitě. To virtuálnost je tak srdečně přívětivá a tak statečně odvětivá, místy. Před pár dny jsem otevřela dveře neodbytné myšlence, která mi radila, že bych si měla na blogísku na nějaké nenápadné místo umístit svůj mail, taky nenápadný, že prý vím sama dobře, že bych kolikrát kolikde k něčemu něco měla, ale do veřejného komentáře se mi nechce. Introvertnost internetová. Vím, že někdo to tak na blogu s mailem má a někdo ne. Ale proč mi to jen tak najednou napadlo? Že by si to někdo tiše žádal? :) Tak nad tou představou se usmívám.
A musela jsem se taky usmát, trochu jinak, když jsem tady někde viděla článek o názvu tohoto státu, protože před pár dny jsem při nakupování vyslechla kousek rozhovoru paní prodavačky zakládající zboží, pana asi asistenta, asi jejího, a pána z Moravy, an zřejmě to zboží doručil. Povídali si o hadru a hadře a pak ten moravský pán řekl, že kdyby Češi pracovali tolik co oni, Moravané, tak by jejich manželky, těch Čechů, nemusely chodit do práce. Pak jsem šla pro ubrousky bílé jednovrstvé a už jsem neslyšela nic krom vtípků paní pokladní.
Další úvahy moravské jsou mé soukromé skoro srdeční a pak jsou tu třeba ty o tom, proč se kdo od koho trhá a prchá a kdo si o kom co myslí a nemyslí a kdo na koho nemyslí a kdo si myslí, že na koho doplácí a doplatil a že na Šumavě je dolina a věž převyšuje kopce a hvězdičky tančily a v Jičíně střídáme se v řízení a že Češi a Češky jsou takoví a takové a Moravané a Moravanky jiní a jiné a v čem všem a vůbec. O dalších národech a náboženstvích a náboženstvích ani nemluvě a... konec zvonec. Neděle
Vyšívala jsem, jsem zas v té vyšívací fázi. Je to šišaté, zvlášť ypsilon nejspíš nezůstane takový, jaký je teď. A jiná písmenka... :) Ona ví