Dnes je včerejší zítra. Asi. Nejsem si tak úplně jistá.
Když jsem začala číst tu knížku, bylo toho, co je v ní, na mě trošinku moc. Už jen ta kombinace kozího mléka a patrně citronové vůně hned na první stránce. A pak bylo ještě hůř, do té doby, dokud nezačalo být líp. A než začalo být líp, měla slečna Brett hodně starostí a práce. Místo místa, které očekávala, na ni vypadnul z koženého šanonu a látkových (asi spíš plátěných než třeba hedvábných nebo sametových) desek seznam životních cílů sepsaný její vlastní čtrnáctiletou rukou.
Ach, ta doba dětství s tím čistým a naivním pocitem, že je nekonečně mnoho času. A ty matky hrabající se v odpadkových koších svých dětí a pak se zájmem čtoucí nalezená písmenka a nakonec, po létech, těsně před svou předčasnou smrtí spřádají plány, jak dovést své milované, věkem již dospělé dítě ke štěstí. Brett nezbývá než se snažit, aby nezůstala na věky chudou příbuznou svých bohatých bratrů a švagrových.
Četlo se rychle a docela dobře, sociální podtext v tom textu taky je, víc v něm než pod, až mi to tím a tou smrtí a dalšími událostmi připomnělo knížku, o které jsem si tu psala asi předminule. Ta je ale silnější. Při čtení téhle jsem si říkala, jak ty knižní náhody vypadají tak moc nepravděpodobně, až jsou skoro jako ty ve skutečném životě.
Lori Nelson Spielmanová, Seznam tajných přání
Robin Brichta, obálky knih, obálka téhle je vskutku inspirativní
a vida :)