Obdélník

20. červenec 2016 | 19.35 | rubrika: papírky

Ne že by se mi včera, vlastně už na dně s dnešním datem povedlo napsat to, co jsem chtěla, tak, jak jsem chtěla. Ne že by... Ne že bych nechtěla, ale ono to nějak nejde. Teď mluvím o něčem jiném. Docela často mluvím o něčem jiném, abych nemusela mluvit o tom, o čem bych chtěla. I a též mlčet.

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 13x

Výlet loďmo

14. září 2015 | 18.22 | rubrika: papírky

l2Dobrodružství. Dálka. Dospívání dávno dospělých. K něčemu. Dnes ráno jsem viděla na nebi Orion. Po dlouhé době to bylo. Ty tři hvězdy. Čí jsou? A taky Jitřenku. Asi to byla. Bylo jasno, teď je nejasno. Námořníci řídící se hvězdami. Hvězdy řítící... se někam.

Je teď nějaká zmatená doba, doba plná pnutí, lidi se projevují všelijak. Uff. Někdy je to trošilinku náročné, někdy nadmíru i nad míru. Mimo mírno. Že by to bylo i tím novem, díky kterému jsem ráno viděla tolik hvězd?

V ráži

2. září 2015 | 08.15 | rubrika: papírky

ok2Dnešní ráno je pro mě jiné, než jaká byla běžná pracovní rána v mnoha minulých měsících. Mám dnes dovolenou. Dřív, než jsem stihla dokořán otevřít oči, uvědomila jsem si, jak moc fajn a osvobozující je být dávno v práci v ony štíhlé ranní minuty, jež obsahují chabou polovinu vteřin oproti minutám ubíhajícím v jinou denní nebo noční dobu.

Zauvažovala jsem si poznovu při této příležitosti, jaké by bylo psát si otevřený skoro vše říkající deníček. Šeřík. Ale co kdyby mi to za čas zamrzelo a zmrzla bych. Pořád si říkám, že je i tak o čem psát, i když to není o tom nejbližším. Ačkoli a ačkoliv. Ano. Bez fotky mého rozpitého kafíčka (nic však proti němu jinde, naopak!) se všichni obejdou. I s obejdou. Zrovna tak jako bez pohledu na pár scvrklých a jinak hendikepovaných jablek. Upeču hraběnčiny řezy. Teda asi. Možná, až k tomu pečení dnes přistoupím, bude to zas jen jednoduchá jablečná buchta, sice dobrá, ale za to i rychlá. Ale ten rozkoší naplněný pocit při strouhání chladného těsta... ještě si to promyslím.

V obrazech

17. srpen 2015 | 20.21 | rubrika: papírky

kriRáno je tmavší, večer taky. Voda může jen tak padat z oblohy, ačkoli jsem o tom v týdnech, které po minuly, po několikráte zapo chybovala. Chyba ekonomova není chybou, on za nic nemůže, neboť je přece jen ekonom. Čím vyšší, tím víc. Čokoláda je pořád čokoláda, když je to čokoláda, a víc chutná vychlazená. Obaly od čokolád se dají dále využít, obzvlášť ten od patrové bonboniéry. Růžová mi vešla do života. To je tím počasím, není nyní nutno chladit se modrou. Nebude to nadlouho. Jak je dlouhé dlouho?

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 15x

Kulatě až kulantně

3. srpen 2015 | 21.00 | rubrika: papírky

ko1Byla jsem nedávno blízko toho napsat bojovný text na téma feminismus. Vážně :) Vážně míněný. Předcházelo tomu přečtení jednoho článku na píše. Co se týká některých názorů některých mužů (nebo snad, jak pravil jistý muž, kterého si po čase dovolím bez dovolení zpola citovat: těch, kteří si myslí, že jsou muži), jsou pochopitelné... teda, jsou smutné, jsou k politování, ale dokážu je pochopit. Něco se těm pánům přihodilo, něco zažili, mají nějakou svou bolest, zkušenost, prostě nějak ke svým názorům došli, a tak se vyjadřují podle toho. Co s tím... třeba si k tomu ještě někdy něco napíšu.

Upřené soví pohledy

28. červenec 2015 | 17.23 | rubrika: papírky

su4Čtyři sovičky kulí očička a ani jedna ze mě ani jedno nespouští. Vykoukly z časopisu Žena a život, kterým jsem si prázdninově listovala. Psalo se tam o nich jako o vzoru na tapetu na zeď. Zděnou, panelovou nebo možná sádrokartonovou. Nebo tak. Od stavebního materiálu se teď držím dál, ale napadlo mi zkusit si, jak bych se cítila, kdyby na mě zíraly. Jako ze zdi, jako pořád. I uchopila jsem krabičku od svého nebeského budíku a nalepila na ni kus toho sovího obrázku. Můžu se tvářit, že je to praktické schraňovadlo pohlednic. Má totiž rozměr pohlednicím přátelský. Třeba bych se takhle vybavená už mohla začít věnovat postcrossingu? :)

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 15x

Nic na něco

13. červenec 2015 | 20.04 | rubrika: papírky

Nic, protože je to takové nic. Na něco, protože police je něco. 

Mám starodávnou, skoro úplně retro polici, která se dala v dobách svého mládí zavírat skleněnými posunovacími dvířky. Odnesl je čas, nevím jak a nevím kam. Zůstala po nich drážka, kterou probíhalo relativně bezpečné sunutí. Je tmavohnědá, umělohmotná a vadila mi na pohled. Na každý. Ale jak jsem pak četla tu knížku, na které mě zaujala i obálka, a to až tak moc, že jsem si tu o tom napsala, tak mi to napadlo.

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 17x

Taky trochu modré

22. červen 2015 | 18.14 | rubrika: papírky

Tady v těchhle končinách avizované zítra bude zítra. Dnes je. Dnes jsem v průběhu telefonování s maminkou mou dospěla k tomu, že jsme kamarádky. Ne ani tak my dvě (ale tak někdy i ano), ale my, ženy našeho rodu. Škoda, toto téma by bylo mnohonásobně čtivější, kdybych to mohla doložit doslovným dokladem z našeho rozhovoru. Možná můžu, ale nechci. Geny jsou geny a zelené lupení je zelené, dokud nezežloutne. Nebo ho koza nespase. O kozím mléku taky zítra. Taky jen trochu.

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 16x

Modrá jako...

15. červen 2015 | 20.37 | rubrika: papírky


naděje, prý. Spí. Spánkem zesným. Teď jsem se lekla kočky, jak skočila oknem dovnitř. Asi to provedla, abych nenapsala, co mi zrovna napadlo. Dobře tedy.

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 16x

Seš i ty

8. červen 2015 | 13.07 | rubrika: papírky

Byl jednou jeden modrý sešit a měl mnoho bratrů.