Kulatě až kulantně

Byla jsem nedávno blízko toho napsat bojovný text na téma feminismus. Vážně :) Vážně míněný. Předcházelo tomu přečtení jednoho článku na píše. Co se týká některých názorů některých mužů (nebo snad, jak pravil jistý muž, kterého si po čase dovolím bez dovolení zpola citovat: těch, kteří si myslí, že jsou muži), jsou pochopitelné... teda, jsou smutné, jsou k politování, ale dokážu je pochopit. Něco se těm pánům přihodilo, něco zažili, mají nějakou svou bolest, zkušenost, prostě nějak ke svým názorům došli, a tak se vyjadřují podle toho. Co s tím... třeba si k tomu ještě někdy něco napíšu.

Ale přijde mi legrační, že když u nás máme a využíváme práva a možnosti, které si kdysi ženy (ať už z ženského hnutí nebo mimo ně) jen více či méně hlasitě přály, pravda, možná ne všechny... zároveň se tváříme a prohlašujeme, že my přece ale feministky nejsme, být nechceme a nic s feminismem společného nemáme a mít nebudeme. Ani trošku, no fuj, to přece vůbec ne. Stálo by za to si přečíst, co to vlastně feminismus je, a nevidět v tom slově jen svou nejhorší možnou představu. A asi si ani nemyslet, že co jednou platí, je tak nějak samo od sebe automaticky napořád.

(No a co teda jsme, když nejsme feministky? No? Normální? Normální co? Možná by stačilo to pojmenovat jinak. A jak? :)

Takže, byla bych psala plamenně na tohle téma, jenže pak jsem si na jiném blogu přečetla pojednání o ohavnosti ženských časopisů, které se snaží ženy lecčíms oblbovat... Ano. Ale já si jimi fakt docela ráda listuju a dokonce v nich místy i čtu! Jak to pak jde s tím feminismem dohromady? Vím já. Byla by podle mě pro mě škoda přestat si jich všímat. Nevím, jestli všech, nemám tak široký záběr a ani ho mít nechci. V těch, do kterých koukám, se dá najít zajímavo. Jen je potřeba vidět. A dá se s nimi hrát. A hladit papír. A stříhat a lepit. Ty časopisy se využít dají, i když je pravda, že by se mi nejvíc líbil takový, jaký asi není.

A konečně, konečně jsem si stvořila něco, co může povlávat v průvanu a co už má kdekterá blogerka v lepším a estetičtějším provedení roky. Já zas ve strakatějším, recyklovaném (původně to byl časopis Marianne) a s retrokorálkem. Bylo by lepší tu zbytečnost vyfotit a předvést i zavěšenou, ale to by muselo být i se zdí a já dnes na takové intimnosti nemám chutí. A taky se to pořád pohybuje, otáčí kolem svých os a to už by snad bylo lepší videjko :)

Ženskost? By mohlo být to slovo? Tři sta devadesát šest tisíc možných výsledků vyhledávač vyhledal... Až tak. Tak asi zůstanu u toho numera, číst si budu radši Analfabetku, kterou jsem si dneska půjčila a četla ji už na zastávce. Hmmm :) Takže asi jsem feministka, protože Staříka jsem nečetla...:)