Upřené soví pohledy

Čtyři sovičky kulí očička a ani jedna ze mě ani jedno nespouští. Vykoukly z časopisu Žena a život, kterým jsem si prázdninově listovala. Psalo se tam o nich jako o vzoru na tapetu na zeď. Zděnou, panelovou nebo možná sádrokartonovou. Nebo tak. Od stavebního materiálu se teď držím dál, ale napadlo mi zkusit si, jak bych se cítila, kdyby na mě zíraly. Jako ze zdi, jako pořád. I uchopila jsem krabičku od svého nebeského budíku a nalepila na ni kus toho sovího obrázku. Můžu se tvářit, že je to praktické schraňovadlo pohlednic. Má totiž rozměr pohlednicím přátelský. Třeba bych se takhle vybavená už mohla začít věnovat postcrossingu? :)

Pak jsem si zkusila najít na netu tu tapetu. Ne že bych ji chtěla, ačkoliv... nekoukají zle. Možná naopak docela chápavě a přátelsky. Možná jsou jako zrcadla. Bohužel, nenašla jsem ji. Viděla jsem ale kvanta jiných sovích tapet. Veselých i vážných. Než jsem ten kousek papírku s vyprávěnkou o tapetách sovích i jiných zahodila, podívala jsem se ještě na jedno jméno v těch místech do toho papíru vtisklé. Fornasetti. Pohádka. No jo. I pro milovníky a nice školních potřeb. Pastelky, pravítka, kružítka... A ještě kdyby tam byla třeba ořezávátka, ze kterých by se hrnuly barevné spirálky... :)