Řekla jsem si včera odpoledne, že si zasloužím něco lehkého, levného a milého, tak jak píšu v nadpisu, chtěla jsem něco jen tak lehoulince osvěžujícího. A mám víc, než jsem čekala. Koupila jsem si knížku za pár korun a za těch pár korun k ní patří i cédéčko. Teď zrovna poslouchám čtvrtou písničku.
Jo? No asi jo, no. Aspoň co já vím, tak skoro tak.
Ta tenká čtvercová knížka má takový konec, o kterém jsem si tu už psala. Konec, co není konec. Děj je nejnapínavější v místě, kde přestávají písmenka. Od strany 154 je pro čtenáře už neviditelný, ale kouzelný je dál. A ještě dál.
Muziku z přiloženého cédéčka dám poslechnout naší nové člence rodiny a knížku dám přečíst anebo ji doporučím i někomu dalšímu. Moc času ze života nezabere, má nemnoho stran, je nekomplikovaně napsaná... A jinak, no nic... :) nic neříkám tím, co říkám, ale kdo si kdy s někým psal na netu, tak ví. Kdo se pak s někým z virtuálna domlouval na reálném setkání, anebo o něm aspoň přemýšlel, taky ví.
A něco pro sebe na těch křídových stránkách najdou i ti, kteří měli někdy v životě vlekle dlouhé doby stagnace a neplynutí, vyrovnávali se s pochybnostmi, strachem, těžce zpracovávali své nepříjemné vzpomínky... Kdo někdy takové období neměl? Ale zázraky se dějou... malé, velké, všelijaké.
Vida, zjistila jsem právě, že za stejnou cenu, za kterou jsem si koupila tu knížku s cd, bych v Jazz Docku dostala jeden růžový střik s jahodou a limetkou anebo jednu ostružinovou limonádu. To jde... ne? Prostě takové jedno lehké osvěžení v každodenní všednodennosti.
.
