Kdo to sem chodí, když sem já nechodím

Přece jsem si tady to všechno "přečteno: x krát" (... když písmenko x znamená i krát, stačilo napsat x x, ale bylo by tomu rozumět? :) nenaklinkala sama. Určitě ne, protože se po sobě odvažuju číst jen v náladě, kterou teď právě dlouho ani trošku nemám.

Tak děkuji opravdu moc, že to tu někdo otevírá. Jestli čte, netuším. Uším, očím mým ladně znějí ta čísla.

Před chvílí jsem si četla v knížce, kterou mám už roky rokoucí, ale nikdy jsem ji ještě nedočetla celou, ani zpola, možná ani ze čtvrtiny, jen jsem si v ní vždycky, když jsem ji občas otevřela, listovala sem a tam. Ženy, které běhaly s vlky, Clarissa Pinkola Estés, Ph.D. je na obálce natištěno spolu s tím obrázkem. Není on to linoryt? Dnes (Proč vlastně nekončí den rozedněním následujícího dne?) jsem se dívala na linoryty v nějakém časopise. No to nic, tohle je jen ukázka mého běhu myšlenek. Někdo běhá s vlky, já běhám myšlenkami.

"Důležitou součástí mojí práce je umění navodit. Snažím se posílit své klienty tím, že je učím starodávné ruční práce... mezi nimi i symbolickému umění vyrábění talismanů, las ofrendas a retablos – což znamená cokoli od opentleného klacíku až po náročné sošky. Umění je důležité, neboť připomíná různá duševní údobí nebo nějakou zvláštní či tragickou událost na duševní cestě. Umění není individuální záležitost, není pouhou známkou něčího vlastního pochopení. Je také mapou pro ty, kteří přijdou po nás."

V tom odstavci v té knize je překlep. Nevšimla jsem si ho doteď. Mohla bych si opentlit větvičku. Nebo špejličku. No, zastavím radši své další přicházející myšlenky a vrátím se k té první, která mi napadla, když jsem tenhle odstavec četla. Ruční práce, to je to, co od svého odjakživa chodím obdivovat všude, kam se pohodlně dostanu, zrovna tak jako to, co se pohodlně dostane ke mně. V ručních pracích je síla, tvoření, síla tvoření, tvůrčí síla, fantazie, nápad, originalita, ale i historie, neúnavné nebo únavné opakování něčeho, co je pořád stejné, památka minulosti, vzpomínky na to, jak a co dělaly naše babičky a babičky babiček (ale dědečkové taky) i něco našeho nového.

No. To jsem si nočně zaopěvovala. Jsou i ruční práce, které kdyby vytvořené nebyly, svět by o nic nepřišel. Ale asi bych to neměla takhle posuzovat, už kvůli tomu času a zaujetí, které jim jejich stvořitel nebo stvořitelka dali. Asi tak, jak já jsem se teď právě vypsala. A můžu jít v klidu spát. A pozapomenout.

Nebo si po rozednění vzpomenout na ten odrytý úryvek a nevážně, protože proč to brát vážně, rozvažovat, co je umění a co je ruční práce. Anebo taky ne.