Dočetla jsem knížku se slečnou na obálce. Knížek se slečnami na obálkách jsou kvanta. Někdy si říkám, že některým tvůrcům některých obálek a těm okolo nich bývá někdy jedno, co je v knížkách napsáno, jen když se na obálce někdo lákavě a třpytivě usmívá (nejen rty, ale klidně i jinou částí těla :) třeba zády).
Tahle knížka je jiná, ta dívka taky. Usmívá se mírně, někde jsem četla, že jak Mona Lisa. Na hlavě, kolem krku a dál má šátek. Název knihy je odpovědí na otázku člověka, který vkročil do školního autobusu s úmyslem právě tuhle dívku zabít. Nakonec ji "jen" těžce zranil.
Asi jako každý a každá jsem o jejím příběhu něco věděla a říkala jsem si, že vím docela dost a co se tak ještě dalšího v té knížce Já jsem Malála dočtu. Četla jsem živé a láskyplné vyprávění o domově, o krásné zemi, horách, řekách, zemětřesení, povodních, o lidech, jejich rodinách a o historii rodin a celé země. Bylo pro mě zajímavé ale i těžké číst o událostech, které jsem znala jen matně ze zpráv a většinu jsem dávno pustila z hlavy, a dozvídat se, jak je prožívali lidé v místech, kde se děly a co pro ně znamenaly. Musela bych toho napsat hodně, abych se vypsala z dojmu z té knihy.
Při čtení se dá i zavzpomínat si na vlastní dětství, na babičky a dědečky, na návštěvy bratranců a sestřenic, na zalistování si v rodinných albech, kde jsou fotky pradědečků a prababiček (kterých asi většina také nevycházela mezi lidi jen tak prostovlasá), snadno se vybaví naše vlastní hry a hádky se sourozenci, časy povinné školní docházky nebo třeba dojmy ze Stmívání a Ošklivky užnevímjaké (kterou já teda ale neviděla, ale Malála ano :)
Tenhle odkaz sem dávám, protože jsou tady shromážděné obrázky i z míst, o kterých se v knížce píše http://en.wikipedia.org/wiki/Swat_District
Tyhle dva protože zdaleka nejde jen o krásnou krajinu a vyplnění vlastního volna přečtením knížky o jedné slečně, která chce něčeho dosáhnout
No a tenhle protože ten článek souvisí s tímhle tématem nejen místně http://www.lideazeme.cz/aktualita/hlupacky-jely-samy-a-ted-maji-co-zaslouzily