Mám rozečtenou knížku a právě jsem přečetla: ... přijdou věci, které vám působí bolest. Říkám věci, ale ve skutečnosti myslím lidi... Lidi, situace, city a... ... Vyhněte se tomu, co vám v životě přinese bolest, utečte před tím...
Možná by se to vyhýbání tomu, co přináší bolest, mohlo zařídit přibližováním se tomu, co přináší radost. Nebo ne možná, protože něčím se ten čas vyplnit musí. Prázdný čas přináší jedno nebo druhé? Nebo třetí, nic.
Začetla jsem se teď, ačkoli ta knížka je v češtině vyšlá už dost let, ale nějak se mi do ní nechtělo, není moc tenká, nečetla jsem, četla jsem jiné knížky, lidi, přemýšlela jsem o jiných těch i těch, neměla jsem chuť, ale v plánu přečíst si ji jsem samozřejmě měla, protože knížky téhle paní se mi líbí, i ta paní se mi líbí.
Tak konečně. Asi v pravou chvíli pro mě, asi ne asi. Architekt, muž, pracuje a pracuje a pracuje a tou prací se zaštiťuje, tak nějak... Létá ze západu na východ a zpět domů a zlobí se a stará se a vysvětluje fyziku své nevlastní vlastní dceři, čte Vojnu a mír... to nevím, jestli si já kdy přečtu... asi přijde ten čas. Život je jen kousek času, tenhle život myslím. On uprostřed toho svého času, své navenek velmi zaneprázdněné a produktivní doby dostane dopis se dvěma slovy, který vrátí minulost do oblasti jeho aktivního zájmu. Už ji sám kvůli sobě nemůže dál jen zahlazovat prací a tvářit se, že to jde, že je to tak dobře.
Vypadá to, že až dočtu, budu si v té knížce ještě listovat a číst začátek, prostředek i konec s vědomím toho, co se dočtu do konce. Co se dočtu, teď nevím, nelistuju dopředu. Ale zalistovala jsem si zpět, abych si sem nalepila dvě písničky.
Anna Gavalda, Člověk není nikdy úplně šťastný (mrkla jsem se níčko, co je o té knížce na netu. No, psát recenze, ani tak zvané recenze, to bych teda fakt nechtěla, nenašla bych v sobě právo posuzovat, kritizovat, hledat vši, anebo jo, našla, ale nemohla bych pak číst s nadšením a chutí a to já chci :) A dál, myslím, že hodně záleží na tom, s jakou náladou, v jakém rozpoložení, v jaké situaci se člověk dívá na obrázek, poslouchá muziku, čte knížku. Kniha zabere čas, chce toho po tom, kdo si ji užívá, snad nejvíc z těch výsledků tvoření, které jsem jmenovala i nejmenovala.) lala la.
Je fakt, že jsem tady na dvou místech zaváhala, ale asi tak, tak to nechám :) Mám pocit, že tak je to dobře, a k podobnému pocitu přicházím při čtení knížek téhle paní :)