Františka si vymyslela obrázek. Znamená to, co znamená, ale protože mi myšlenky jdou tam, kam jdou, tak jsem si našla jiné takové podobné obrázky a jsou taky hezké. Takové jsou takové časem prověřené a hlavně hlavami vědoucími a vědeckými... Vědecká hlava. Hlava vědce. Nevím. Světla a stíny. Více a méně.

Žehlila jsem, žehlila a žehlila a mezi tím vším žehleníchtivým oblečením, ručníky a utěrkami jsem žehlila i háčkovanou dečku. Vypínat ji pomocí ostrých nerezavějících špendlíků s něžnými barevnými hlavičkami, to já teda ne, na to nejsem dostatečně trpělivá. I když už jako malá a podle fotek občas i roztomilá holčička, z čehož jsem ovšem velmi rychle vyrostla, jsem měla ty malé barevné špendlíkové hlavičky ráda. Totiž líbily se mi. Připadaly mi jako malé ozdobičky, na které se dalo dívat a vybírat si z jehelníčku babičky a maminky, případně tety ty nejhezčí. Modré, černé, zelené a mezi nimi červené, ale nejradši takové s neurčitými barvami... Z obliby prohrabávání se v šicích potřebách jsem nevyrostla, špendlíků s barevnými hlavičkami mám svou vlastní sbírku, ale k usměrňování tvaru háčkovaných pokrývek je nepoužívám. Ne že bych to vůbec nikdy neudělala, ale je to už dávno.

Realita se mění a my se měníme v něčem a neměníme v něčem jiném a pořád je to stejné. Stárneme, lenivíme, víme. Nevíme. Slova a skutečnost. Internet a skutečnost. Skutečnost na internetu a skutečnost vedle klávesnice. Zkušenost. Zlomená tuha. Hasne. Sny zní.

Nedávno jsem někde nevímkde načetla novinku, že je lépe sníst jednou za týden jednu celou tabulku čokolády než jednou denně jeden čokoládový díleček. Možná jsem si tu informaci vyložila trošku jinak, než jak opravdu zněla, prostě jsem ji pochopila podle svého. Tak už to bývá, člověk snad skoro jakékoli sdělení k němu přicházející pochopí tak, jak chce, jak se mu chce, jak je naladěn, rozladěn, rozzloben, rozlícen nebo rozlíbezněn. Prostě tak.

Proč to jde jinde trochu jinak? (někde je hůř, já vím) Proč něco považujeme za důležité a něco ne? (záleží na každém, na zkušenostech, povaze, rozhledu a na každé situaci a na kdoví čem všem, taky vím) (ale stejně)

Přece jsem si tady to všechno "přečteno: x krát" (... když písmenko x znamená i krát, stačilo napsat x x, ale bylo by tomu rozumět? :) nenaklinkala sama. Určitě ne, protože se po sobě odvažuju číst jen v náladě, kterou teď právě dlouho ani trošku nemám.

dlouho sem. Ne že by se nic nedělo, nevidělo, neslyšelo a neměla jsem tím letem, co bych psala. Naopak. Měla bych bývala hodně co psát, kdyby se mi bývalo bylo víc chtělo. Ono se mi chtělo, ale o trošinku méně, než stačilo na to, abych si opravdu psala. Evidentně videntně.

Někdo nemá rád kočky, někdo je má rád. Někdo je na vše kočičí alergický, někdo ne. Někdo si neumí představit, že by mohl žít v jednom obydlí s kočkou, někdo ano a někdo tak žije.

a udělalo mi to radost. To bylo přesně to, co jsem potřebovala. Teda tu radost jsem potřebovala.

Šla jsem si dnes koupit sedmikrásky, takové ty s bohatými květy, s jemnými, bílými, ale trochu narůžovělými okvětními lístky a s vesele žlutým středem.