Zelená sedmikrásná

Šla jsem si dnes koupit sedmikrásky, takové ty s bohatými květy, s jemnými, bílými, ale trochu narůžovělými okvětními lístky a s vesele žlutým středem.

Středem pozornosti mé v tom veleobchodě se vším možným (nebo tím, o čem si řetězci na řetězu myslí, že je možné) a mezi tím vším i květinami se staly sice sedmikrásky, ale bohužel vypadaly, jako kdyby někomu v minulém životě ublížily. Střed studeně nazelenalý a tak nějak podivně utvářený celý květ, soukvětí, okvětí. Už jsem ty pojmy pozapomněla. Nelíbily se mi tyhle sedmikrásky. Připomněly mi přeslavný obraz slunečnic, z nichž některé na tom obraze vymalované jsem za celé své dětství neviděla ve skutečnosti, ale právě jen na tom obraze. Tak trochu mi ten obraz strašil. Býval vyvěšen leckde. Ale slunečnice mám ráda.

Ale sedmikrásky taky. Chtěla jsem si přinést domů v černém tenkém plastovém květníčku jeden trs krásné krásky sedmikrásky, ale není holt každá sedmikráska taková, aby se mi zdála krásná. Vzala bych si jinou, ale nebyla jiná možnost, byl tam jen ten jeden druh sedmikrás. Že by si ho trh žádal? A nežádal si žádný jiný? Vezmi co je, nebo nech. Zdá se mi to trochu strašidelné, asi jako ty sedmikrásky. Já vím, že i jiné květiny a nejen květiny jsou teď jiné, než jaké kdysi bývaly. Ale nevím, možná že i tyhle nazelenalé podivné kouličky jsou nějaký starý druh sedmikrásek. Možná starší než ty, které znám a které znát chci.

U nás v městečku chodívávám kolem řady domů s předzahrádkami a v některých ještě přežívají, ne, v některých těch zahrádkách se ještě dobře daří kytkám, které vypadají ve srovnání s těmi z katalogů květin dost starodávně, jednoduše, skromně. Mám je ráda a jsem ráda, že ještě jsou.

květ

květenství