Taková ta realita

Realita se mění a my se měníme v něčem a neměníme v něčem jiném a pořád je to stejné. Stárneme, lenivíme, víme. Nevíme. Slova a skutečnost. Internet a skutečnost. Skutečnost na internetu a skutečnost vedle klávesnice. Zkušenost. Zlomená tuha. Hasne. Sny zní.

Tak jsem byla volit. Nevěděla jsem do předposlední chvíle, jestli půjdu, ale když jsem včera ráno viděla cestou k popelnici a na nákup ty lidi, kteří šli tam a zpět, tak jsem šla. Tam za stolem pani. Taková jakoby dvacet pět let zakonzervovaná. No mohla být přívětivější. Asi nebudím v části svého okolí pocit, že by se ke mně mohlo chovat přívětivěji. Asi. Do školní budovy, kde se to odehrávalo, i do školní třídy jsem se strefila správně, za zástěnku také, i do té nádoby jsem hladce prohodila lístek v obálce a nikoli bez, hotovo. Nashledanou.

Prý se jen u nás volí dva dny. To se asi taky trošku prodraží, ne? Ale ne, dočetla jsem se pak, že prý vůbec ne. Teda skoro. Dá se tomu věřit? No ale tak co, přitom všem. Zrovna to jsem si řekla, když jsem si včera kupovala noviny. Jednou za čas to udělám. Při tom všem nutném utrácení. Asi mám sklon k tomu koupit si je, když je tam něco zajímavého. Nebo ne? Tak je, no.

Třeba to, že některé smrky kůrovci sežerou do mrti a do smrti a některé na pohled stejné na stejném místě ne. To je zvláštní. Zrovna tak mi vždycky přichází zvláštní, že z na pohled stejných semínek na jeden záhon nebo do jednoho truhlíku zasetých rostlinky rostou různě rychle, anebo vůbec nerostou. Proč mi většina loni vysetých měsíčních jahod ještě nekvete, poupata jsou k dohledání, ne úplně u všech, ale jsou, a jedna jahoda už má dvě červené jahody. Nestarala jsem se o ni jinak než o ostatní. Asi je to jako s lidmi z jedné třídy. Školní. Vystěhované a na volební místnost proměněné.

Asi si rostou, rostliny i dorostenci, jak kteří chtějí (nebo jak jejich vnitřní chtění chce), různě rychle, různě plodně, různě odolně, anebo vůbec. Jsou a jdou, dokud nezajdou nebo "Dokud se nepřizpůsobí." (To je citát z těch novin, proto je uvozen.)

A proč vlastně já jeden den něco napíšu a chci to sem dát, ale nedám a pak musím přepisovat dnes na včera. A přitom je zítra a je to dnes.