Ládování

Nedávno jsem někde nevímkde načetla novinku, že je lépe sníst jednou za týden jednu celou tabulku čokolády než jednou denně jeden čokoládový díleček. Možná jsem si tu informaci vyložila trošku jinak, než jak opravdu zněla, prostě jsem ji pochopila podle svého. Tak už to bývá, člověk snad skoro jakékoli sdělení k němu přicházející pochopí tak, jak chce, jak se mu chce, jak je naladěn, rozladěn, rozzloben, rozlícen nebo rozlíbezněn. Prostě tak.

Tak jsem se do toho projektu "Jedna čokoláda jednou týdně" včera večer pustila. Šlo to s ní snadno. Byla mléčně sladká a ubývala rychle. Rychlost jejího mizení se znatelně zvolnila až v poslední čtvrtině a závěrečné dva dílky jsem celkem v klidu nechala. Bylo to fajn a užila jsem si to. Teď ještě co těch zbývajících šest dnů v tomto jednom týdnu. Dost možná, že včerejšek byl konec minulého týdne a dnes nebo nejpozději zítra začne nový týden s novou čokoládou.

No a jak jsem si tak užívala sladkosti, chutnosti, hladkosti a voňavosti a přitom seděla v síti, tak mi napadlo podívat se na stránky vážící se k té mé konkrétní právě ujídané jednotýdenní čokoládě. Potěšily. Chutnaly. No osuďte a ochutnejte, vážení a milí místní případní čtoucí:

Čokoláska, čokoládový déšť, sladká touha... řecká bohyně s mandlovou korunkou, puklý vulkán se žhavou lávou, datlový ornament do paměti vrytý... svobodomyslné jahody, mrazivá vášeň, temná minulost, neskonalá něha... to vše jsou pojmenování nebo části pojmenování čokoládových dobrot. Tahle slova, která jsem si dovolila okouzleně opsat, jsou jen malá část. Tady na stránkách Figara jsou všechny ty neodolatelnosti i s recepty a obrázky. No není to sladké? Prostě ke smlsnutí.

Prostě něco pro mě. Slovo prostě mám prostě ráda, neberu ho ani nijak moc jako vatu, moje mínus, prostě, ale je to totiž prosté, prostě skoro všechno. Náhodou.

Ládování. Dala bych tomuhle psaní si jméno čokoládování, ale nakonec nedala. Kanonýr Jabůrek a víla Amálka. Čest jejich památce.

(Vážně se mi líbí na světě :)