Tu knížku jsem zaregistrovala díky názvu složenému ze dvou významem od sebe vzdálených výrazů. (ehm... každou chvíli kulím oči, co jsou mé prsty schopné napsat) Propojování se mi líbí, nezapomínám, že spolu všechno souvisí. A k tomu mi jméno pana autora zaznělo skoro jako šije, což zaladilo s názvem knížky, takže důvod k přečtení jsem měla velmi pádný :)

Věděla jsem, že to nebude od začátku do konce zrovna moc lehká zábavěnka, ale i ta se tam našla. Text je psaný lehce, zajímavě a jak že se to říká? No... jo, čtivě. Hned na první stránce, ve skutečnosti je ovšem až sedmá, se padesátiletý člověk seznamuje vícero svými smysly s houslemi. Já jsem housle taky nikdy v životě v rukou nedržela. Měli jsme sice na hudební výchovu pana učitele houslistu, ale housle ani bezpečně uzavřené ve futrále jsem mu do kabinetu nenosila, nosil-li mu je někdo. Pochybuju. A nepamatuju se. Nepamatuju se na hodně věcí. Na víc věcí si ani pamatovat nemůžu, tak o pár z nich čtu. By se asi mělo. Rozšiřovat si obzory a nedívat jen na svůj práh a na svůj dnešek. Ono fakt není jen tady a teď a já. Možná jsme zhrubli tím, čím jsme se mohli zjemnit. Stalo se absencí lásky... Sykavky. K bližnímu. Nemyslím bližního čtyřnožce, toho je milovat snazší, ten toho mnoho nechce.

Tenhle způsob léta... ale tak ne, snad mám na to najít jiná slova, tak třeba... no tak právě teď nemám. :) Chtěla jsem napsat, jak koukám na lidi z různých oblastí světa, kde je dlouhé horko běžné. Zdají se mi trochu pohodlnější, nespěchají a tak dále a dále... Kdo ví, možná nás tohle počasí postihlo i proto, abych si uvědomila, jaké je to v takovém žhavu žít den za dnem a vidět, co se mi chce a nechce a kdy. Zkouším si projít se v botách toho druhého. A zrovna dnes se mi chtělo chodit bosá a cítit kamínky a písek a trávu, nebo to, co z ní zbývá.

Všimla jsem si, že když se na píše vkládá obrázek do článku, že si můžu vybrat, jak ho chci vložit. Může být i obtékán. Objev. A můj nejnovější objev je třešňový jogurt ledabyle promíchaný s kysanou smetanou. Přiměřeně sladké a chladivé. Hodí se, až zase udeří tolik stupňů najednou jako nedávno. 

Když bylo horko minule, takové to úmorné, začala i skončila jsem číst knížku, která mi přišla místy taky tak trošku úmorná, a to hlavně množstvím informací v ní shromážděných. Nebo ani ne tak množstvím, jako jimi samotnými. Je toho prostě dost. Až nad hlavu. Kdejakou.

obloha. O blahu života a jeho zákoutích, kouscích a koncích jsem si jednou s jedním člověkem povídala a přitom došlo k doporučení. Bylo s přátelstvím zaobalené v hedvábí a v rozmarýnové vůni. No vážně :) Proč je vlastně teď tak oblíbená levandule, když třeba zrovna rozmarýna voní líp? Aspoň mně teda, teď jsem se šla znova přesvědčit. Květy, použití, nebo je v tom něco takového jako v červeném víně?

Ptáci skřehotají. Vítr fouká. Kočka přede. Hodiny tikají. Je ticho.

S tímhle nadpisem si připadám jak v minibikinách (to mi došlo po přečtení včerejšího článku u Lvice), tak moc odhalujícně mi ten nadpis zní :) Do sepisování se (inspirována Rainbow, díky) pouštím z jednoho hlavního důvodu. Jsem totiž zvědavá, zda jsem vůbec schopná napsat jedenáct věcí o knihách v souvislosti se mnou. Vedlejší a důležitější důvod je ten, že je to tak jako tak tak zajímavé téma. Takže tedy nuže:

Dnes je včerejší zítra. Asi. Nejsem si tak úplně jistá.

Mám právě chuť psát obrázkovým písmem. Asi by to ale nebylo ono. Přinejmenším by to nebylo moc srozumitelné, ale kdo ví, možná bych tím úspěšně sdělila část svého nesdělitelna. Teď, jak mi umělá inteligence podtrhla to slovo, jsem zhluboka zaváhala nad s/z. Sdílení sdělitelného, nedělitelného podílu. Něco se holt nedá. No nic.

Krystal. Řekla jsem si, že tu knížku přečtu během tří volných dnů, které nám byly dány minulý týden. (proč bylo minulý pátek volno, kolik lidí v té válce předčasně umíralo a kolika lidem ti mrtví scházeli a schází, kolik lidí se nenarodilo...)

Pssst, pssst, radši tady nebudu zpívat, ani tichou ukolébavku ne, abych ho náhodou neprobudila. To jsem si jen tak na něj vzpomněla a pomyslela na to, co mně schází a co mi přebývá.

A tak jen stručně a tiše, abych nezapomněla, co jsem si sem mohla napsat, ale nenapsala. Však ono jen něco za zapsání stálo.