Frantiska | "Jedenáct knižních faktů o mně"

S tímhle nadpisem si připadám jak v minibikinách (to mi došlo po přečtení včerejšího článku u Lvice), tak moc odhalujícně mi ten nadpis zní :) Do sepisování se (inspirována Rainbow, díky) pouštím z jednoho hlavního důvodu. Jsem totiž zvědavá, zda jsem vůbec schopná napsat jedenáct věcí o knihách v souvislosti se mnou. Vedlejší a důležitější důvod je ten, že je to tak jako tak tak zajímavé téma. Takže tedy nuže:

1. knížka, kterou jsem přečetla sama sobě, je Dášeňka, čili život štěněte od Karla Čapka. Doteď si občas vzpomenu na to malé nic, které se do dlaně vešlo, na až geniálně jednoduché obrázky a taky na fotky. To třeba když se snažím vyfotit zvíře žijící v naší domácnosti.

2. knížka o zvířeti, kterou mám ráda, je Z deníku kocourka Modroočka od Josefa Koláře. Taky nezapomenutelno. Ještě nezapomenutelnější nezapomenutelno je zpracování zvukové.

3. moje přečtená knížka o zvířeti... ta asi není, nebo si ji nepamatuju. Vlastně ano, vzpomenu si, určitě, nějací žabáci, mravenci, kuře, slůňátko s velikánskýma ušima, pejsek a kočička a moc pěkná je knížka Kudy chodí malý lev od Hany Doskočilové.

Za Čtvrté. Když dostanu od někoho mně milého doporučení přečíst si nějakou knížku, většinou si ji doopravdy přečtu. Zvlášť když mi ji dotyčný doporučovatel doručí až do ruky a na mně je pak už jen otevřít knížku, oči, duši a číst. Potom je fajn povídat si o dojmech. Poslední taková knížka je Čerpadlo 6, Paolo Bacigalupi. V ní je skvělý už hned úvod od pana Richarda Podaného, překladatele.

Dostávám se k Pětce. Překladatelé. Obdivuju je. Jejich um, znalosti, preciznost, cit pro jazyky. Lásku k češtině. Vtip. Nápaditost. Ráda čtu různé překlady jednoho a téhož, teda... to pořádně přeháním, četla bych, kdyby času bylo. Ale je fakt fajn si přečíst třeba jednu báseň v různých podobách překladatelských a vidět, co do toho kdo dává. (třebas Edgar Allan Poe, The Raven)

6. Kdo do toho co dává. Kuchařky. Na věky věků jsem se zazdila, když jsem kdysi před jistými osobami prostoduše prohlásila, že neumím vařit. Neuměly pochopit, že Umění Vařit pro mě znamená něco víc než vaření běžně všednodenní. Ráda vzpomínám na památeční Kuchařku naší vesnice, hlavně na ty v ní rukou zapsané a do ní založené recepty. Jinak regály s kuchařkami v knihkupectvích většinou obcházím. Radši, abych si náhodou (zas) nekoupila a taky abych si neznechutila svou chuť k jídlu tím množstvím nepřeberným.

7. Nepamatuju se, kterou knížku jsem si koupila jako první, vím, která je zatím poslední. Nebylo to v knihkupectví, bylo to v trafice, byla to příloha k časopisu a koupila jsem si ho zčásti kvůli nebo díky ní. My 2, Radka Denemarková. Fólii jsem roztrhla a knížku kabelkového formátu jsem otevřela hned na zastávce, protože zrovna nebylo co jiného dělat, a hned jsem se rozhodla, že to bude má knížka cestovní, přečetla jsem si dva citáty v úvodu, tím jsem se patřičně naladila, jak jsem si myslela, obrátila jsem list a rozesmála jsem se. Měla jsem si líp prohlédnout obrázky na obálce, když už jsem neviděla film a nic netušila, nebyla bych pak tak vesele překvapená z první věty :)

8. První věty. Druhé věty. Poslední věty. Kdybych na to měla povahu, udělala bych si sbírku těchhle vět. Mají svoje kouzlo. Některé navodí atmosféru, navnadí ke čtení, některé naopak, některé praští plnou silou, některé ne. V některých je rovnou řečeno, jak se knížka jmenuje. Vysoko nad městem stála na vznosném sloupu socha Šťastného prince. Oscar Wilde. Tuhle knížku mám z antikvariátu. Je vydaná před třiceti lety a zdobí ji (doslova tak) ilustrace Luďka Maňáska. V antikvariátu jsem nakupovala ráda a dost, teď už míň, protože kdo to má kam dávat... Když zvednu oči od monitoru a podívám se lehce vpravo, vidím štůsek knížek, které chci do antikvariátu odnést. Brzy. Ještě letos, myslím :)

9. A nalevo mám podobně vysokou hraničku knížek z knihovny. Byla jsem tam včera. Půjčila jsem si mimo jiné Bílý oleandr, Janet Fitch. Loni, nebo skoro už předloni, jsem si ji stáhla, začala číst, ale pak mi tady někam zapadla do nějaké mezery a nemohla jsem ji najít. Včera jsem si jí v knihovně všimla a přinesla a dneska jsem ji našla i v pc. Radši si přečtu papírovou. To není fakt jen o mně, to že čtu raději papírové knížky. Takových je nás dost, pokud vím.

Trošku víc o mně bude Desítka. Měla jsem v životě období, kdy jsem četla jen od autorek, na muže jsem zanevřela a žádnou knihu od nich neotevřela. Za všechny knížky z té doby si připomenu tuhle: Kdokoli může dělat cokoli, Betty MacDonaldová, protože ano.

11. Poslední. Už. A to jsem se zrovna rozepsala, napadají mě další nápady a i k relativní stručnosti jsem se nakonec vrátila. Takže jedním souvětím: Zajímalo by mě, která knížka bude poslední, kterou přečtu, jak se mi bude líbit, o čem bude a od koho, jestli ji dočtu celou a jestli ji budu číst poprvé. Nebo jako poprvé :)