Liboznění

Měla bych teď hned udělat asi tak 345768 věcí a jedna z nich je i tahle. Ta předchozí (taky tady zde) byla přesunout si z nabídky do menu kalendář. Šlo to tak snadno a výsledek byl hned vidět. Fakt milé.

Tak teď ještě tu druhou věc, kterou tady chci. Taky je to projekt jak vyšitý, skoro jak ten předvčerejší čokoládový. Tenhle mi leží někde v hlavě už delší dobu. Když se mě někdo zeptá, jakou poslouchám muziku, vlastně nevím, co rychle odpovědět. Co já ráda poslouchám? A poslouchám, to zase ano, jenže nevím, co říct jiného, než: no asi to, co se mi zrovna líbí. Shrnout to do jednoho dvou tří smysluplných slov neumím. Tak tedy tady bude druhá rubrika a v ní to, co jsem zrovna třeba i náhodou slyšela a co jsem slyšela ráda. Pak uvidím a uslyším, co to vlastně poslouchám. Titulek té rubriky jsem vymýšlela chvilku, chtěla jsem, aby v něm bylo něco o zvuku, znění, ale o takovém, které se mi líbí, takže Liboznění. Možná jsem měla žít v předminulém století, ale jsem ráda, že jsem teď. Teď si to slovo můžu najít a k němu toho, kdo ho použil v básni, a třeba se i podívat, jaké měl oči, a zjistit, že se narodil ve znamení Štíra a...

Josef Jaroslav Langer, Kopřivy, Dřevěný pták   (dobré dočíst do konce :)

Nedávno byl den matek. Neumím si představit, že bych něco i jen hodně vzdáleně podobného mohla provádět s mou maminkou a ještě za přítomnosti a spolupráce někoho dalšího, jako tady Lenka Filipová a Lenny Filipová a Julie Svěcená. No ale zase na druhou stranu, ano, kdysi jsme si spolu s maminkou mou zpívaly a šlo to a šlo nám to. A taky jsme třeba pekly koláče a uklízely, sušily seno nebo si povídaly... Ono tam to souznění a radost z toho, když to jde dobře, taky je. Určitě.

A tady je ta písnička jinak, snad učesanější, hladší a i se slovy i s českým překladem a většinou černobíle. Dopis. Komu. Jemu. Proč. Proto. No nebudu se tady soukromě rozněžňovat, to fakt ne. Ale líbí se mi ta písnička, moc. A i ty další.