Frantiska | abcdefgh

To jsme opravdu v takových koncích konečníkových, že se nemůžeme vrtnout nikam jinam než k tomu, co se momentálně stříbří ve slavičí anketě? Kolik hlasů a od koho přišlo? Nehlasuju a neznám nikoho, kdo hlasoval. Mně je o dost bližší kabát než kdejaká košilenka. Kabát má taky texty. Jiní mají taky texty. A měli. Ať s muzikou nebo bez. Jenže naštvaný a vystrašený člověk nepřemýšlí. Dlouho nehledá. Chytne první jasné a jednoduché, co mu přijde pod ruku, k uchu nebo před nos.

[ Pokračování článku ]

Dnes jsem byla v papírnictví. Papírnictví (mn. č.) mám moc ráda, jen tohle moc ne, protože si v něm pokaždé připadám jak zlodějka těsně před odhalením a za končetinu chycením. Chápu paní prodavačky, voni ty lidi jsou prostě mrchy a kradou na potkání, jak se člověk nedívá jak ostříž a není jim v patách, tak... ale nenakupuje se mi tam příjemně a chodím tam jen v nejnutnějších případech. (To zní skoro jako reklama na kamery, protože na rozdíl od živě přítomného a nápadného dozoru si kamer ani nevšímám. Uffděsachjo. Nikoli, kamery jsou jen další stupeň.)

[ Pokračování článku ]

Takhle nějak jsem si sem psala. Něco jako skorodeníček. Něco jako něco, o čem tuším, že kdybych si to nenapsala, tak by to krátkým nebo delším časem splynulo s ničím. Násobilo by se to s ničím. Něco z toho, co sem píšu, někdy někomu vyprávím, něco někdy i někomu napíšu. Když ale píšu nebo povídám něco někomu konkrétnímu, tak už jen tím bezděčně nebo nebezděčně očekávám nějakou reakci. Slovní. Sloní. Písemnou, někdy dokonce. Ale, a to je ta výhoda, když píšu sem, tak reakci nečekám. Někdo se sem někdy podívá a může a nemusí si tu číst, a přitom ví, že od něj a od ní nic nechci. Nezavazuje to nikoho k ničemu. A tím i neomezuje. A to je to úžasný. Žasný, no. Uvolňující a osvobozující. Tak asi.

[ Pokračování článku ]

novější článkystarší články

vypnout mobilní verzi