Ryba naležato

Fakt zvláštní. Když se sem dívám, tak tu za dva minulé dny nic nepřibylo. Tak co mi zbývá jiného než si tady něco napsat :)

Takže vážně. Nedávno jsem byla svědkem smutného povídání a dávno jsem zažila jistý zážitek a mezitím jsem viděla skvělý film, spojím teda všechno dohromady a protřepu.

Povídání bylo o člověku ležícím v nemocnici a o tom, jak nejedl a bohužel ani nepil a ani nešlo dát mu normálně z hrnečku napít.

Film je úžasný nebo velmi dobrý. Velká ryba se jmenuje, užila jsem si ho, místy opravdu hodně, zvlášť vzhledem k tomu, že mě skoro hned na začátku rozmrzel a nechtěla jsem ho dokoukat, i když jsem se na něj díky doporučení, kterého se mi dostalo, dost těšila. Přijde mi líto, když si ti, co tvoří filmy, dají se vším tolik práce a natočí něco působivého a za srdce chytajícího, když je vidět, že dbají na detaily, tak že nedbají bohužel na úplně všechny. Nebo se to tak zdá jen mně, nevím. V tomhle filmu mě zarazil ležící muž pokoušející se pít ze sklenice a z plechovky. Stačilo by tak málo, přidat mu pod hlavu polštář, víc zapojit syna toho člověka a pak bych tomu, co se tam v té chvilce děje, víc věřila.

Nevěříte? Tak kdo jsme dobrodruh nebo dobrodružka, zkusme si vzít sklenici vody s brčkem, klidně ohýbacím jako je v tom filmu, postavit sklenici na dosah od postele, ulehnout do téže postele téměř vodorovně, sáhnout po sklenici a napít se. Pořádně a vleže. Dobrý? Fajn. Tak a teď totéž s plechovkou, jedno co v ní bude, jen aby to bylo tekuté, a zkusit z ní pít také vleže. Povedlo se? Ani kapka nazmar a žízeň přešla? Nebo radši někam odešla? Přiznávám, já jsem tak trochu proti plechovkám, nerada z nich piju, ať jsem v jakékoli pozici. Ale pít vleže je určitě komplikovanější než aspoň vpololeže, i když je člověku fajn a zdravo.

Teď ten jistý zážitek. Když člověk leží a kvůli své slabosti nedokáže pít ani tak jako člověk v tomhle filmu, dochází někdy k pokusům dát mu napít pomocí injekční stříkačky (bez jehly, doplňuju pro toho, kdo to potřebuje doplnit :) Je ale ještě další a lepší možnost, o které jsem nevěděla a neví o ní snad ani někteří nemocniční odborníci a odbornice, aspoň co já vím... Nebo možná ne neví, ale neudělají to. Možná jsou pro to někdy pádné důvody plynoucí ze stavu ležícího, někdy určitě jsou... Ale o těch nemluvím, mluvím o těch případech, kdy to provést lze. Přijde mi, že to možná někdy nejde jen proto, že to nikdo nezkusí. Děkuju takhle na dálku zeměpisnou i časovou tomu panu sanitáři, který si to, co popíšu v dalším odstavečku, nenechal pro sebe.

Třeba si to někdy přečte někdo, komu to pomůže a on bude moct pomoct.

Injekční stříkačka se naplní vodou nebo čajem, prostě tím, co může ležící pít, ale špička stříkačky se nedá rovnou mezi jeho rty a zuby, vloží se do hadičky, do takové tenké, jaké se používají na infuzi. Druhý konec hadičky se vsune budoucímu pijícímu do úst tak, jak je potřeba. Jde to s ní snáz, je pružná a dokáže to, co injekční stříkačka nezvládne. Pak už se pomalu shora stříkačkou pouští do hadičky tekutina a člověk, který má hadičku v ústech hlouběji a jinak, než by mohl mít špičku stříkačky, tak pokud může... tak pomalu polyká a není na suchu. Nevím, možná se používají jiné prostředky, jsou jiné zkušenosti, možná by mi za tohle někteří zdravotníci vynadali... ale tohle je moje zkušenost a rozhodně ji nepíšu proto, že bych chtěla škodit.

A když už jsem u takového nemocničního povídání, tak ještě jednu věc. Náš blízký ležící člověk, za kterým chodíme na návštěvy, existuje i tam, kde není vidět, tam, kde ho kryje přikrývka. No vážně je i pod ní... A fakt je možné tu přikrývku nadzvednout a podívat se. Nezebou-li ho nohy, třeba.

No a abych nekončila ponurým ponořováním pod přikrývky... tak něco neponurého, teda jak se to vezme :) Podívat se by šlo nejen pod přikrývku, ale jako v tom filmu i do skleněného oka čarodějnice a vidět... Anebo by šlo zkusit chytit velkou rybu na snubní prsten. Dneska by se leckde leskl v letně slunečních paprscích.