Frantiska | Pošmourno

je vně i vnitřně, aneb jak nahoře, tak dole, jak tam, tak tady, jak dole, tak i v dole... :) Ať dělám, co dělám, pořád jsem to já a výsledky toho, co dělám, tomu odpovídají, pokud vůbec povídají. Je to jen na mně, ale ne jen pro mě. No... pro mě za mě.

Tak mi tak včera za šera napadlo, že už jen měsíc a kousek a budou se dny zase prodlužovat. Žvýkačkovatět. A měsíc v úplňku tam teď někde je. A jak tak strčím do stolu, chvěje se hladina kávová i ta bylinková. V souladu jsou.

Taky mi napadlo, taky za šera, že už jsem se dávno nedívala na svět z výšky. Tak jsem to napravila a do výšky se vypravila. Lepší by byl pohled z kopce, ale to místo, odkud jsem se dívala, je snáz, rychleji a pohodlněji přístupné. A vidím něco jiného, než bych viděla z toho kopce, ale je to taky pěkné, ač jiné, neboť z výšky a nadhledu se nevidí to, co se vidí z nížky a podhledu, ale zas se vidí něco jiného, a to celek, celkem rozmanitý, ale pořád celek.

A pak už jsem byla přízemní, abych tolik neprovokovala, a šla jsem nakoupit, a to jinam než jindy, a doma jsem se pak divila, že jsem koupila polskou mrkev, ačkoli se ten obchůdek chlubí českým zbožím. Turecké sušené droždí jsem jim tam nechala, ne že bych ho nechtěla někdy vyzkoušet, ale né, dnes né. Až jinda.

Taky mi přišlo, že nejjednodušší je bavit se s každým jen a výhradně o tom, co zajímá jeho a ji, toho a tu, s kým se právě bavím. Předejde se pak lecčemu. Případně se nebavit vůbec. Ono i to ticho je fajn.

Pak mi napadlo podívat se na nějaké prastaré písničky. Slyšela jsem tak sladké, že o nich dál mluvit nebudu, abych se na tu sladkost lepkavou nepřilepila. Ale aspoň jednu, jako něčí vzpomínku, jako vybledlou zkřehlou a zkřenčelou rostlinku v stránky sto let staré knihy kýmsi vloženou... tak třeba tahle je líbezně slaďoulinká. Maria McKee, Show Me Heaven... A ty šatičky... A ty vlásky... Včera bylo tady u nás takové pěkné pěkné vlasy pěkně kudrnatící počasí. No a nebe vidím, šmourá se tam šedá s bílou.