Jak si tak píšu

16. září 2014 | 19.06 |
blog › 
Jak si tak píšu

Tak a tak, ve větách dlouhých, tam, ne tady, sem jsem se jen na chvilku přemístila. A píšu tam pomalu. Snazší je psát si rychle jako třeba teď, ale když ono to vždycky rychle nejde. Nejvíc času mi zabere to, co jsem napsala, zjemnit. A zjemnit to musím, protože když jsem párkrát rychle a rázně vyjevila svůj názor, jen tak, upřímně a přímo, tak jsem tím ranila, i když jsem absolutně vůbec a ani náhodou nechtěla, ba naopak. Následně jsem byla raněna já, což už ovšem ty osoby, které mi to daly obratem spapinkat a sežrat, jak je libo... (vím, že někomu tak :) a jinému onak) netušily. Asi zrovna tak, jak jsem netušila já, že bych mohla ranit.

Teď mám jeden rychle napsaný odstavec, který sem ale nepustím, protože mi v tom brání ta malá hlídačka autocenzura. Nebylo to nic hrozného ani důvěrného, ale nebylo to jen o mně, tak to napíšu jen šeptem do mailu, asi :) když se mi tady rozsvítilo to pomyslné světýlko. Mám dojem, že jsem kdysi kdesi četla, že světla na semaforu by měla být vlastně obráceně, akční červená: hurááá, jedém a uklidňující zelená: stát, spát, odpočinek. Nevím, ale snad o tom nebude někdo přemýšlet natolik, aby ho to při akci spletlo. Asi ale ne, když to nespletlo zatím ani mě.

Udělala jsem teď hloupost a přečetla si, co jsem číst nemusela. Zvláštní jsou někteří z nás a zvláštní mi přijde, že píšou, jako kdyby neměli ani jeden kus úcty k druhému. Že by ji tím pádem neměli ani sami k sobě (vlastně spíš bdíš obráceně, nemá-li někdo úctu k sobě, je pro něj asi těžké ji mít k druhým) (no a mám ji já? :), anebo kde se to v nich bere... Teď to nevyřeším, ale vzpomněla jsem si díky tomu, asi díky obranné záchranné reakci mé mysli, na to, co jsem hledala včera k večeru tady někde. Byla to písnička. Pořád jsem ji nemohla najít a nevím, jestli je to přesně tahle, ale třeba asi i ano.

A odkaz na odkaz A. A to na Českou stránku Levellers

Pakliže si mohu dovoliti doporučiti, doporučuji tam například a mimo jiné vlevo přidole ono "Nudíte se?"

No, prosím, nechce se mi začít, ale zato když začnu, tak se mi nechce přestat.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář