Kamení i kvítí, slunce na to svítí

9. září 2014 | 13.45 |
blog › 
Kamení i kvítí, slunce na to svítí

Fialová je prý barvou vdov. Aspoň tak jsem to slýchala, když jsem byla malá. Proč vdov a proč zrovna fialová... Zřejmě přicházela po černém roce smutku, je černé blízká (myslím tu tmavě fialovou, ne tu světlejší lilku a purpurku), ale není už jen černá. Je v ní trochu života, není v ní jen taková ta jednoznačně temná důraznost. 

V současnu je asi víc rozvedených žen než vdov, aspoň v našem požehnaném severozápadním světě. Rozvedená je možná tak trochu vdovou, nebo líp to řeknu, má v sobě něco vdovského. Ten, za kterého byla vdaná, vdána, vydaná... vydala se... za kterého se vdala, kterého si vzala (malé změny v písmenkách a jak velké ve významu, že?), už její není. Není takový, jaký byl. Ani ona není taková, jaká byla. Protože kdyby ano, asi by se nerozvedli. Něco někde v někom umřelo. V něm a v ní taky, v obou, protože kdyby ne, asi by se nerozvedli...

Je nějaká barva pro vdovce, kromě té černé? Pořád si pamatuju postaršího pána, kterého jsem potkala jednou v dešti. Měl deštník proti tomu dešti a ten deštník byl samá kytka. Možná ano, možná ne... možná to byl vdovec a možná to byl deštník po jeho manželce. Svůj deštník nemohl najít, jeho paní manželka by mu jako obvykle poradila, kde jeho deštník je, nejspíš by mu ho i podala, ale když už tady ona není a je jinde, je na místě jen její květovaný deštník, tak ho ten pán uchopil a šel ven do deště. Z toho mi vyplývá, že vesele květovaný nebo jiný holčičí vzor nebo barva by mohl a mohla být vzorem a barvou vdovců... :)  

Květiny po manželce. Třeba připomenou i to, že je třeba je zalévat.

Docela by mě zajímalo, jak se máš. No fakt :) Ty, kdo sem právě teď koukáš na tahle písmenka. Tykám, protože v duchu a ve virtuálnu je to obvyklejší než vykání nebo onikání. Ne? Ano. Jak se Ti daří? Jak jde Tvůj život a jak jdeš Ty svým životem? Nemusím mít písemnou odpověď, můžeš odpovědět v tomhle duchu v duchu, můžeš to napsat písmenky písemně sobě a pak to smazat.

Já se mám asi tak, že poslouchám střídavě třeba takovou rodinnou písničku (... píp):

A ještě něco jiného...  a dalšího...  a pak:
 
Lenka Filipová, Dobrý bůh to ví
(To, jak je na youtube k vidění tahle píseň, se mi líbí, ale já se neomezím jen na tuhle představu, mám sama pro sebe ještě jinou. Jiný příběh. Třeba... přicházívávám a hledám dopis, třeba v mailové schránce nebo pod kamenem. Není tam. Ukládám do kamení ten svůj.)

 

Na desce Svět se zbláznil jsem našla od stejné básnířky, autorky slov... umělkyně v potkávání a spojování slov Gabriely Osvaldové ještě Baccardi.

Vše je k potěšení i mému zde, cestička: diskografie, Svět se zbláznil, texty

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář