Frantiska | Nedělní

Neděle mi začala písničkou a skončila buchtou. Ne tak úplně doslova, protože jsem ještě neskončila a i před tou písničkou něco bylo. Mezitím taky něco bylo, co to vlastně všechno bylo... ale bylo to fajn. Většinou to bylo fajn, a když to nebylo zrovna fajn, bylo to třeba bolavé a nesnadné, tak to byl život, taky. A je. A nedělní buchta je název jedné buchty. Je takový trefný, protože se do ní dává to, co tak asi tak o nedělích v kredencích a spížích a špajzech a ledničkách doma obvykle je a nemusí se pro něco z toho někam daleko prostorem ani časem. Recept mám z Hrníčkové kuchařky Pečeme bez vážení, autorky Jaroslava Pechová a Ivana Králová, ilustrace Eva Sýkorová, vydala Laguna, s.r.o., a stála 79,- korun českých, ta kniha, a je stará právě letos dvacet let. Nebo devatenáct, protože já mám pozdější, druhé vydání. A v úvodu je pěkné věnování.

Tak ale když je ta neděle odpočivná a polohrubé mouky jsem neměla tolik (i když možná ano, ale to bych si musela vzít židli a podívat se z výšin do ještě vyšších výšin), dá se jí tolik, kolik jí je v zásobě a dosype se směsí hladké a hrubé a nic moc se nestane... anebo možná naopak se stane něco, a to to, že je to fajn. No a jako s moukou, podobně lze jednat i s mlékem, ta trocha zbylého jogurtu tam taky nic nezkazí, zvlášť když se v receptu píše, že mléko může být i kysané. No a protože jsem chtěla péct původně tvarohovou buchtu a měla jsem už na lince připravený tvaroh, tak je tam i tvaroh. (A asi o trochu víc mouky, asi, protože jsem odměřovala jen tak... tak.) Jindy zase peču tvarohovou buchtu bez tvarohu, protože ho tam prostě zapomenu dát. Fakt. Podivím se neobvyklé hustotě těsta a doliju mléko. A už se peče. A ten údiv, když je to pak k jídlu...

Jako tajemný poklad máme ukryté v mrazáku mleté ořechy, nechci vědět, jak tam jsou dlouho, ale pořád to jsou ořechy a ořechově voní, tak to zas tak strašně dlouho být nemůže, kontrolou prošly, a jelikož kakao nemáme všichni rádi, tak místo kakaa jsou v buchtě nedělní ořechy. Zacházela jsem s nimi tak, jak je to v původním receptu s kakaem, takže se vmísily do druhé části těsta, potom, co první část těsta už tiše čekala v pekáči vyloženém papírem pečicím. A podle receptu z knížky receptů je možné dát do těsta i hrnek strouhaných jablek, bez hrnku... Tak třeba příště. Minule jsem tam jablka asi dala... už nevím ani, už je to pryč.

No a povedlo se. Akorát mohla být hotová už k snídani, buchta jedna. Co jsem to vlastně snídala? Káva to byla a k ní mi zněla ta písnička... je taková... dívčí a je starší o pár let než ta kuchařka. (Ale ty recepty jsou zas starší než ta kuchařka.) A je vhodná třeba i k podzimu a začátku školy, kdy se dívenky z venkova dostávají, dejme tomu za vzděláním, do města... a na předměstí.

Alice, Dan Bárta, Ani náhodou

klidná...